Říká se jí však též ekoterapie, přírodní terapie, zelené cvičení. A jakkoli je to podceňovaná praxe, a i když svádí k tomu, aby byla podceňována jako produkt šamanských duší, funguje. V mnoha ohledech. Dosvědčuje to řada studií.
Les jako ochránce imunity
Jednou z nejnovějších je výzkum publikovaný v magazínu Science Advances letos v říjnu. Dokládá, že interakce s lesním prostředím a jeho rostlinami dokáže rozšířit imunoregulační schopnosti těla i rozvinout mikrobiální osídlení organismu.
Server Big Think poté dodává, že v lese najdeme ochránce v podobě fytoncidů, které produkují rostliny na svou ochranu před škodlivými mikroorganismy a které vstupují při dýchání do našeho organismu. A působí v něm jako rostlinné léčivo, naše tělo díky nim zvyšuje produkci obranných bílých krvinek, takzvaných „přirozených zabijáků“, kteří napadají a ničí buňky nakažené virem. Dokládá to například studie z roku 2009, která zkoumala vzorky krve a moči svých účastníků před třídenním výletem do lesa a po něm. Lesní pobyt významně zvýšil aktivitu oněch „přirozených zabijáků“, a onen efekt trval celých třicet dní po lesní misi.
Server Inverse poté upomíná na takzvanou hypotézu biodiverzity. Ta shrnuje, že kontakt s přírodou obohacuje lidský mikrobiom, podporuje imunitní rovnováhu, chrání nás před alergiemi a zánětlivými poruchami. Přesun lidstva od měst představoval pro naše imunoregulační procesy velkou výzvu. A vlastně docela nedávnou, takže věda ji stále mapuje. „Ztráta imuno-ochranných faktorů odvozených z přírody je nové zdravotní riziko, které jsme až donedávna podceňovali,“ uvádí článek magazínu Allergy. A rozhodně doporučuje: choďme do přírody.
Vysvětlení obecně blahodárného účinku přírody na imunitu shrnuje magazín Inverse. Běžný život nás totiž často udržuje v módu „bojuj, nebo uteč“. A v něm tělo, aby onen alarmistický imperativ poslechlo, vypíná funkce, které nejsou bezprostředně určeny k zachování životních funkcí. A jednou z nich je imunitní systém. Příroda nám naopak umožní přepnout do polohy „odpočívej a zažívej“. A v něm prostor pro imunitu je.
Dokonce i zelenější městské části jsou podle magazínu Scientific Reports spojeny s nižším výskytem kardiovaskulárních nemocí, cukrovky, astmatických komplikací. Výzkumník z Illinoiské univerzity zabývající se životním prostředím a chováním Ming Kuo rovnou tvrdí, že příroda nám neposkytuje jen jednu nebo dvě prospěšné ingredience. „Je spíše jako multivitamin, který nám přináší celou škálu výživných prvků, které potřebujeme,“ říká.
Vypnout pozornost
Zelenému cvičení věnuje věda pozornost, i co se týče jeho přínosů pro psychické zdraví. Například rozsáhlý výzkum v roce 2010 hodnotil více než deset studií zahrnujících přes 1 200 lidí, aby shledal, že pobyt v přírodě mezi jiným zvyšuje sebehodnocení, sebeocenění a zlepšuje náladu. Především u mužů a zejména svědčí lidem, kteří se potýkali s úzkostí a depresí. Studie z roku 2011 to potvrdila, škálu psychických problémů, na něž funguje pobyt v lese jako lék, rozšířila o zlost, zmatení, únavu.
Les a příroda obecně též nabízí azyl před únavou způsobenou přemírou pozornosti. Při pracovním procesu, ale i v jiných sférách našich městských životů totiž používáme mechanismus, který nám umožňuje odolávat pokušení rozptylování se. Jenže pokud dochází k nadužívání onoho mechanismu, jeho účinek vyprchává, jeho síla se vytrácí. Nestačí. Příroda nám umožňuje vypnout, dává nám prostor pro odpočinek a obnovu schopnosti soustředit se.
Manuál k vycházkám plným úcty
Vycházka naplněná úctou1. Zhluboka se nadechněte, na počítání do šesti. Do šesti též vydechujte. Zaměřte se na to, jak vzduch prochází nosem, poslouchejte ho. 2. Vydejte se na procházku, vnímejte, jak kladete nohy na zem, naslouchejte okolí. 3. Pozornost zaměřte na to, co je kolem vás, zkuste zaznamenávat nečekané věci, ty, které vás překvapí, potěší, možná ohromí. 4. Znovu se nadechněte, na šest. A stejně tak též pomalu vydechujte. 5. Zkuste si odpovědět na otázku, co ve vás, při pohledu kolem, vyvolává úctu, respekt. Rozprostřenost krajiny? Naopak malé odlesky světla, drobné stíny? Přenášejte pozornost z velkého na malé. 6. Pokračujte, jednou za čas se vědomě, na počítání do šesti, nadechněte a vydechněte. Vnímejte, opravdu je zaznamenávejte, množství zvuků, vizuálních vjemů, pachů, které se ucházejí o vaši pozornost a které obvykle nepostřehnete. |
Tak trochu speciálním druhem cvičení je „awe walk“, tedy vycházka naplněná úctou. Ani tady se neobávejte ezoteriky. Instrukce k jejímu patnáctiminutovému praktikování, které najdete například na webu univerzity Berkeley, jsou velmi triviální. Stránky přitom nabízejí též odpověď na to, proč o zážitek úcty usilovat: „Výzkumníci definují úctu jako reakci na věci, které vnímáme jako obrovské a které překračují způsob, jakým rozumíme světu. Předpokládají, že zažívání úcty nejenže zvětšuje naše štěstí a fyzické zdraví, ale též snižuje pocity nárokování si a zvyšuje velkorysost.“
Univerzitní web přitom výslovně podotýká, že pro to, abychom okusili úctu, nepotřebujeme putovat do buddhistických chrámů nebo na mystická keltská místa. „Spoustu příležitostí máme tam, kde jsme, stačí je jen hledat a zaznamenat,“ píše.
A ve svém manuálu podtrhuje, že nejde o to, kde přesně jsme, ale o nastavení mysli. Postup, jak na vycházku za úctou, obnáší šest prvků, roli v něm hraje dýchání, chůze a práce s pozorností. Svým způsobem je to návrat ke zvědavosti, všímavosti a zájmu, jaký jsme zažívali jako děti, vysvětluje v listu The New York Times Virginia Sturmová z Kalifornské univerzity, která „awe walk“ prověřovala v aktuální studii. Její výzkum potvrdil, že takové vycházky přinášejí lepší pocit, větší propojenost se světem. Je to levný, nízkorozpočtový způsob, jak pomoci psychice, tvrdí.
Jak si dát lesní koupel
Japonsko má pro léčebný pobyt v přírodě dokonce termín. „Šinrin-joku“ tvoří slova „les“ a „koupel“ a v roce 1982 se ho podle serveru Big Think chopilo dokonce tamní ministerstvo zemědělství, lesnictví a rybářství.
Dát si japonskou koupel v lese je přitom docela jednoduché, ačkoli to není totéž ani jako jogging, ani jako turistika. Autor knihy „Lesní koupel: jak vám stromy mohou pomoci najít zdraví a štěstí Qing Li vysvětluje, že je to prostě pobytí v přírodě. Její vnímání všemi smysly. A dává i praktické rady, jak si takovou koupel dopřát.
Zaprvé je samozřejmě potřeba nechat doma mobil a obdobné přístroje. Pak stačí vyrazit, pomalu, vlastně bez cíle. Nesledujte turistické značky, nekoukejte do mapy, nemiřte na rande s přáteli. Nesvazujte se prostě ničím.
„Nechte své tělo, ať je vaším průvodcem. Naslouchejte, kam vás chce zavést. Jděte za nosem. A dopřejte si čas. Nezáleží na tom, zda se někam dostanete. Nikam nesměřujete. Ochutnáváte zvuky, vůně a pohledy a necháváte les, aby do vás vstoupil,“ popisuje Qing Li v magazínu Time.
Zní už toto trochu příliš ezotericky? Zkuste si to přeložit takto: jen se tak poflakujte, kudy vás napadne, a všímejte si přírody kolem.
A vědecké studie si pozorně všímají efektu lesních koupelí. A potvrzují, že existuje. Například japonská práce z roku 2016 prokázala dopady „šinrin-joku“ na kardiovaskulární a metabolické parametry mužů středního věku. Japonské studie z roku 2007, zahrnovala muže, a 2008, ta se týkala žen, lesní koupeli přiznaly nejen pozitivní vliv na činnost již zmíněných „přirozených zabijáků“, ale též podporu proteinů, které slouží v boji s rakovinou. Pozitivní účinek spojovala s fytoncidy a nižšími hladinami stresu.
