Její autor psycholog z Michiganské univerzity William Chopik se přitom doznává, že svůj výzkum zahajoval, jde-li o moc přátelství, jako nevěřící. A rovnou prozrazuje: „Velmi mě překvapilo, že vztahy s přáteli měly v mnoha ohledech podobné účinky jako ty rodinné. A v některých je dokonce předčily.“
Jeho výzkum byl přitom rozsáhlý, zahrnoval více než 270 tisíc lidí v téměř stovce zemí. Výsledky analýzy přitom potvrdily, že lepší zdraví a spokojenost se pojí a rodinnými a přátelskými vztahy. Jenže s rostoucím věkem se ona spojnice omezila pouze na přátelství, rodinné vztahy z ní vypadly.
Nakonec však na privilegovaném postavení přátelských svazků není nic až tak divného, vysvětluje Chopik. Ostatně, přátele si vybíráme podle svého. „Několik studií ukazuje, že čas strávený s přáteli si užíváme víc než rodinné chvíle,“ dodává, „s přáteli totiž trávíme volný čas, zatímco momenty s rodinou jsou často vážné nebo mohou být trochu monotónní.“ Uvádí rovněž, že rodinní příslušníci vynášejí také častěji hodnotící soudy, což s sebou nese stres.
A pochopitelné je i to, proč síla přátelství s věkem dokonce roste. Uběhlé roky přece totiž vylustrovaly, kteří z vašich přátel jsou ti nejlepší. „Během našeho života necháme povrchnější přátelství odpadat a zbudou nám ta skutečně významná,“ říká Chopik.
Jakkoli je po výsledcích Chopikova průzkumu snadné a logické dojít k obdobným vysvětlením, která se zdají silná a automatická, a ke chvále přátelství, psycholog dodává, že věda sílu přátelství často opomíjí. Obvykle pro ni nebývá faktorem, který hraje roli pro psychické i fyzické zdraví lidí. A zejména u starých lidí se více zdůrazňuje podpora dětí a partnerů.
Chopik přitakává, že tyto vztahy jsou jistojistě přínosné, mnohdy životně důležité. Jen poznamenává, že nemusejí poskytovat tolik radosti jako svazky s dlouholetými, starými přáteli. Shrnuje však, že nakonec jde zkrátka o to opírat se o co nejvíc pozitivních interakcí s lidmi.
Profesorka psychologie z Lafayette College Jamila Bookwala s Chopikovou studií o přátelství souhlasí. Dodává, že její vlastní výzkum odhalil, že pevný, důvěryhodný přítel je větším pomocníkem pro vyrovnání se se smrtí partnera či partnerky než rodinné členové. A i ona zdůrazňuje, že přátelství je osobní volba, která s sebou nese silnější „osobní kontrolu“, která se podepíše na lepším fyzickém i psychickém zdraví.
Přátele si navíc obvykle vybíráme v obdobném věku. „Přátelé tedy častěji sdílejí podobné životní výzvy. To může znamenat, že je mezi nimi víc pochopení, že k jejich radám se dá lépe vztahovat, jsou smysluplnější a účinnější,“ vysvětlila.
Přesto má Chopikova studie limity. Na některé upozorňuje server Science Alert. Jednak totiž, jde-li o pocit štěstí, vychází z auto-hodnocení respondentů, což není objektivním měřítkem. A potom dává váhu mnoha rozličným nemocem – a mít vysoký krevní tlak rozhodně neznamená totéž jako trpět rakovinou, poznamenává server.
Dodává navíc, že je-li přátelství tak významným faktorem pro pocit spokojenosti, je to dvousečná věc. Je-li totiž přátelství v pozdějším věku zdrojem stresu, může vést naopak k nemocem.
