Mezivládní organizace 36 rozvinutých států světa OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) pravidelně zjišťuje takzvaný Better Life index, ve kterém na základě řady proměnných faktorů poměřuje vnímání pocitu štěstí v různých zemích.
Mezi takové faktory se řadí třeba bydlení, výše platu, bezpečnost, zdraví, životní prostředí, vzdělání nebo vztahy. A co se ukazuje? Například to, že na penězích zas tolik nezáleží. Ekonomicky vyspělé země, jejichž obyvatelé mají vyšší příjmy, nemají zároveň také šťastnější občany. Jako nejdůležitější jsou naopak vnímány mezilidské vztahy.
„Jedním z nejhorších okamžiků v životě je, když se cítíme osamělí a přitom jsme obklopení spoustou lidí,“ říká pro Bussines Insider buddhistický mnich Matthieu Ricard.
Čím to je? Možná za to může pocit, že nikam nepatříme. Že nám chybí sounáležitost, pospolitost nebo také laskavost, kterou bychom se mohli navzájem s druhými naplňovat, kdybychom s nimi budovali kvalitní mezilidské vztahy. A právě péče o druhé je podle Ricarda jednou z příjemných starostí, kterou ke svému životu a štěstí bezprostředně potřebujeme.
Můžeme pociťovat také nedostatek solidarity, která by nám otevírala nové dveře a díky níž bychom se setkávali s novými lidmi, zkoušeli nové výzvy a měli možnost proniknout do dosud neobjevených součástí našich životů. A co víc, právě solidarita nám pomáhá budovat kvalitní a plnohodnotné mezilidské vztahy.
Vnitřní svoboda a klid
Matthieu Ricard upozorňuje, že důležité je dbát také na naše vnitřní nastavení a péči o sebe samu. Podle něj patří k nejdůležitějším pocit vnitřní svobody. Asi to také znáte: váš mozek přemýšlí stále dál a dál a vy ho neustále posloucháte, podřizujete se mu a vykonáváte co, co si usmyslí. I nad svůj mozek bychom se ale měli umět trochu povznést a nebýt od rána do večera jen jeho otrokem. S tím se úzce pojí i vlastnosti jako odvaha nebo vnitřní síla.
Chcete být šťastní? Nepřemýšlejte a něco dělejte |
Mezi další dovednosti, které stojí za osvojení, jsou emoční stabilita a vnitřní klid. Právě v době, kdy mnoho z nás neustále propadá nekonečnému množství (nejen) negativních zpráv, které se k nám prostřednictvím nových médií dostávají, je klid a stabilita tím, co potřebujeme ze všeho nejvíce. Pomohou nám, abychom si nebrali tak osobně katastrofy, nešťastné události a netrápili se nad tím, co není v našich silách ovlivnit.
Konec sobectví
A potom je tu ještě altruistická láska. Nejšťastnějšímu člověku na světě se to snadno řekne, ale jak na to? Termín, který tento typ lásky označuje, zní možná honosněji, než co se za ním ukrývá. Jde o lásku nesobeckou, snahu pomáhat a milovat druhé. Starat se o ně, být jim k ruce, milovat bez podmínek.
Kdo si nehledě na vnější události dokáže pořád udržet smysl života i jeho směr, je na nejlepší cestě k vnitřnímu štěstí. Podle buddhistického mnicha pomáhá především koncentrace na vztahy, pomáhání druhým a péče o ně.
Rozhodně je to totiž lepší než se celý den, týden, rok a nakonec život uzavřít v jedné velké sobecké bublině, ve které člověk řeší stále jen sám sebe. Může se mu pak velice snadno stát, že ani on sám se sebou nebude spokojen, a tak začne hledat chyby na ostatních a začne je tak od sebe odpuzovat jako opačná strana magnetu. A to přece nikdo z nás ani ve skrytu duše nechce...
