Jsou běžci, kteří přijedou na start, provedou krátký rozklus, zkontrolují uzel na tkaničkách a s klidem westernového hrdiny vlétnou rovnou na závodní trať, aby si tam práskli osobák. Na druhém konci spektra jsou závodníci zatížení takovou úzkostí ze sportovního výkonu, že pro klid v duši potřebují provést před závodem série velice prapodivných činností, které jejich duševní rozvrkočení trochu zklidní.
Jako osoba takto postižená nevyběhnu na trať bez zápěstí popsaného bojovými hesly, taktickými pokyny, a protože jsem schopná ztratit se i ve vlastní posteli, také zevrubnou mapou závodní trati a přilehlého několikakilometrového okolí. V botách či oblečení, ve kterých se mi běh nepovedl, už nikdy na důležitém podniku nestartuji, naopak svršky, v nichž se zadařilo, téměř neperu a tahám až do totálního roztrhání. Vždy dvakrát si převazuji uzel na tkaničkách, a pokud se náhodou stane, že něco zapomenu, už při startu je mi jasné, že všechno půjde špatně.
Předstartovní příprava
Klasickou předstartovní přípravou je pro většinu běžců rozklus. Vyrojíme se na každé volnější prostranství, uděláme si pár cviků z abecedy následované několika rovinkami a provedeme dynamický strečink. Pokud jsme obzvlášť svědomití, provedeme totéž i den před závodem a přitom věříme, že pocit pod psa při tomto počínání znamená vrcholnou formu v závodě.
Následuje až několik desítek minut mačkání se ve startovním koridoru prokládané postáváním ve frontě na beznadějně zabrané toiky. Jak se v takovém mumraji dobrat mentálního naladění do závodu?
Někteří závodníci se jednoduše uzavřou do sebe, jiní ze sebe lépe setřesou nervozitu při špičkování se s ostatními v mačkanici. Někdo poslouchá svoji hudbu, někomu stačí hecování linoucí se z reproduktorů. Například plavec Michael Phelps vždy nastupoval k bazénu se sluchátky na uších a sundával je až těsně před výkonem. Vědecké studie totiž prokázaly, že poslech hudby pomáhá více okysličit naše tkáně a zároveň způsobuje, že uvolněné tělo na nějakou dobu spotřebu kyslíku sníží. Na ultramaratonu vás těch pár minut asi nevytrhne, ale pokud opravdu trpíte předzávodní nervozitou, může to být pro vás dobrý tip.
Články, které vás mohou zajímat: |
Kouzlo vizualizace
Na mentálním naladění do závodu můžete ale zapracovat daleko dříve než ve stresu na místě. Pokud jste na startu nekoncentrovaní nebo přemotivovaní, mohou přijít i přes technicky dobře provedené přípravy a kvalitní trénink vaše snahy vniveč. Někteří sportovci se do závodního módu uvádějí pomocí zažitých sérií myšlenkových procesů nebo chování, které provádějí těsně před výkonem. Může to být uhození míčkem o zem v přesném počtu a frekvenci úderů nebo jen představa úspěšně provedeného pohybu či závodu.
Vizualizace trati a pocitů, které chcete při závodě mít, kterou proložíte vzpomínkami na minulé povedené závody, se jmenuje ideomotorický trénink. Projděte si v duchu večer před závodem celou trať, řekněte si, na kterém místě budete cítit únavu či euforii, kde zkusíte zaútočit na soupeře a utrhnout se jim. Představte si, že vyhrajete, a to i když vybíháte z posledního koridoru. Tělo se dá snadno oklamat a o tento výkon se aspoň pokusí.
Tyto představy, které si těsně před startem v duchu připomenete, spojené třeba s poslechem oblíbené písničky pomohou zvýšit úroveň aktivace před vaším výkonem a nerváky dokonce příjemně zklidní. A pokud rovnou nevyhrajete, možná aspoň sníží počet nutných návštěv v přelidněných budečkách poslední záchrany.
Máte svůj předstartovní rituál?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 2. října 2016. Anketa je uzavřena.
