Za vitaminy, minerály, stopové prvky a nejrůznější doplňky stravy utrácejí Češi kolem 10 miliard korun ročně. Stojí to za to? Skutečně nám v organismu chybějí?
Pokud se budeme bavit o vitaminech, pak máme deficit vitaminu D, a to napříč populací. Podle výzkumů Státního zdravotního ústavu na tom však nejsme úplně dobře ani s řadou minerálů a stopových prvků, jako jsou vápník, hořčík, selen a v určitých věkových skupinách i železo a jód. Běžná zdravá populace by měla při vyvážené stravě s dostatkem zeleniny, masa a mléčných výrobků získat tyto látky tímto přirozeným způsobem. Ale jsou skupiny lidí, jež mají problémy se vstřebáváním, například jde o neléčené celiaky (celiakie je celoživotní autoimunitní onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku – ten u nich vyvolává zánět sliznice tenkého střeva, což vede k problémům s trávením a vstřebáváním živin, až k možnému rozvratu metabolismu, pozn. red.). Nebo lidé s Crohnovou chorobou (chronický zánět střev, pozn. red.) či pacienti po operaci a odstranění části střev.
Pak je zde však i velká skupina lidí ve věku nad 65 let. Se stárnutím organismu se totiž obecně snižuje schopnost některé látky vstřebávat a u těchto lidí už bych dbal na doplnění doporučeného denního množství vitaminů a minerálních látek, obzvláště vitaminu D, protože právě toho mají podle dat senioři skutečně výrazný nedostatek. A z výzkumu Státního zdravotního ústavu vyplývá, že zhruba 70 % české populace ve věku nad 60 let trpí zároveň nedostatečným příjmem vápníku. Tělo se tedy snaží vzít si vápník jinde, a to z kostí, což je, spolu s nedostatkem vitaminu D, jeden z dlouhodobých rizikových faktorů pro vznik osteoporózy (řídnutí kostní tkáně, kosti se stávají křehčími a snáze se lámou, pozn. red.).
Zlomenina krčku je spojená s třicetiprocentní úmrtností během prvního roku, což je víc než na infarkt.
