O tom, že je v něm něco špatně, věděl roky. Zásadní rozhodnutí podstoupit terapii ovšem udělal, až když viděl dokument V síti o zneužívání dětí na internetu.
„Nechtěl jsem dopustit, aby se ze mě stala taková zrůda jako z chlapů v tom filmu. Do té doby jsem spoléhal na svoje vnitřní pojistky, ale pak jsem se začal bát, že by jednou mohly selhat. Nepřihlásil jsem se tedy do terapie kvůli strachu, že bych mohl mít problémy se zákonem, ale kvůli obavám z možného vlastního selhání. Nechci, aby se ze mě stal slizký dědek, který bude holčičkám říkat, jak jim to sluší, a ohmatávat je,“ říká muž, který se rozhodl svěřit se svým příběhem jen pod podmínkou anonymity. Můžeme mu tedy říkat třeba Jindra.
