Odchovanec Ridery prošel v Ostravě juniorskou extraligou a vybojoval si stálé místo i v seniorské soupisce. Dohromady má na kontě 169 startů v nejvyšší soutěži, zapsal v nich 57 bodů (28 + 29). Vyjma střídavých startů v Havířově a Šumperku nehrál za jiný tým. I proto jej teď čeká první stěhování mimo domov.
Chtělo se vám vůbec pryč?
Má to dvě roviny. Určitě mi bude plno lidí chybět. Znám se tam skoro se všemi. S trenéry, hráči, rolbaři, mám to tam rád. Je to pro mě domov. Druhá rovina je ta, že už byl asi čas vyzkoušet něco nového, zkusit novou výzvu a jít jinam.
A proč právě do Olomouce?
V průběhu sezony jsem se rozhodoval. Olomouc o mě měla zájem už delší dobu. Věděl jsem, že zájem je z její strany velký. Nabídli mi slušné podmínky. Zároveň cítím, že se v Moře budu moct dál zlepšovat, pracovat na sobě. Zkrátka si myslím, že to pro mě může být posun.
Kdy přišel z Mory první kontakt?
Řeší to spíše agent. Ale řekl bych, že kontakt mezi agentem a Olomoucí probíhal už v průběhu sezony. Kdy jsem to věděl já, si nechám pro sebe.
Očekáváte, že budete mít v Moře větší roli? Na druhou stranu, ke konci sezony jste ve Vítkovicích hrával už přes dvacet minut na zápas.
Ve Vítkovicích se to hodně měnilo v závislosti na rozpoložení týmu, jak se dařilo a nedařilo. Doufám, že v Olomouci to bude stabilnější. Budu se snažit, aby moje role byla co nejlepší. Musím se samozřejmě připravit a věřím, že pokud se mi povede začátek a všechno si to sedne, mohl bych mít i větší roli než ve Vítkovicích.
Tam jste hrával třetí formaci. U Mory je však pravidlem, že víceméně všechny letky dostávají podobný čas. Čili i tady vás klidně může čekat „až“ třetí formace.
Ale je to i o tom, kdo hraje klíčové momenty. Jestli jste nasazovaní na přesilovky a oslabení. To se uvidí až v sezoně. Nechci jít do Olomouce s tím, že musím někde hrát. To neovlivním a zadruhé si to musím sám vybojovat na ledě.
Jak hodnotíte uplynulý ročník ve Vítkovicích?
Bylo to podobné z individuálního i týmového hlediska. Začátek sezony se nám nepovedl. Pak přišla šňůra výher, kdy jsem i já bodoval. Druhá polovina sezony byla lepší, ale celkově ten obraz asi nebyl takový, jaký jsem si před sezonou přál. Ono je hrozně těžké něco dohánět, když začátek nevyjde podle představ.
Na jaký moment ve vítkovickém dresu budete nejvíc vzpomínat?
Toho je víc. Určitě na své začátky v A týmu, zápasy před hodně lidmi. To pro mě byly super zážitky. Musím zmínit také předminulou sezonu, kdy jsme vypadli s Hradcem v semifinále v sedmém zápase. To nás štve doteď, byla to velká škoda. A i tuhle sezonu si budu pamatovat, kvůli jízdě v Lize mistrů. Byli jsme jeden zápas od finále. V semifinále jsme nebyli horším týmem, ale nedali jsme góly. Nicméně byl to zážitek. Podívali jsme se do jiných zemí, zahráli jsme si proti kvalitním týmům. Ty zápasy byly velice kvalitní. Dokázali jsme si, že v pohodě můžeme hrát s týmy ze švédské, finské či švýcarské ligy.
Kristaps Zile z Litvínova (vlevo) se přetlačuje s Petrem Fridrichem z Vítkovic vedle litvínovského brankáře Šimona Zajíčka
Jaký byla Olomouc soupeř?
Velmi kvalitní. Myslím, že se vymanili z té pověsti týmu, který jenom brání. Podle mě to v posledních letech vůbec nebyla pravda. Hráli aktivní, nepříjemný hokej, hodně napadali, ale snažili se hrát na puku. S Morou to byly vždy vyhecované zápasy. Hrají fyzický hokej, vždycky to bylo náročné.
Těšíte se do plechárny? V létě vás bude na trénincích štvát mlha, v zimě zase ukrutná kosa.
Tak se holt víc obleču. Ale určitě se těším na atmosféru, protože ta byla v Olomouci vždycky výjimečná. Hráli jsme tam play off a to bylo neskutečné. Pamatuju si to doteď, neslyšeli jsme ani písknout rozhodčího. Byla tam super atmosféra.
Mora se od svého postupu do extraligy v roce 2014 ještě nikdy nedostala dál než do čtvrtfinále. Má na to?
Jsou týmy, které mají kvalitnější hráče, vyšší rozpočty. Ale myslím, že u Olomouce to vždy bylo tak, že měli dost zranění, neměli ani moc štěstí. Pokud si to sedne, budou všichni zdraví, semifinále je reálné.
Přitom Olomouc mnozí experti pravidelně před sezonou pasují na boje o záchranu.
To už dlouho není pravda. Olomouc opakovaně dokazuje, že nikdy na tom místě není. Prognózy mohou něco napovídat, ale pokud se opakovaně pletou, tak to není dobře odhadnuté.
Do Vítkovic letos přestoupil z Mory Jan Bambula. Bavili jste se spolu o vzájemné výměně?
Spíš až teď. Známe se, jsme kamarádi. Ale v sezoně jsme se o tom nebavili. Každý jsme měli svoji sezonu, své věci. Navíc většinou to bývají tajnější informace, hned se o tom neví.
Znáte z kabiny Mory ještě někoho jiného?
Znám dost kluků. S Tomášem Černým a Janem Káňou jsem hrál ve Vítkách. Pak Alexe Rašnera a od vidění i další kluky.
Jaké bude mít Petr Fridrich v Olomouci ambice?
Posunout se výkonnostně, herně, bodově i gólově. A samozřejmě pomáhat týmu, co nejvíc to půjde.
Měl jste i jiné nabídky?
Nějaké nabídky v extralize byly. Ale pro Olomouc rozhodl velký zájem, důvěra i dobré podmínky.
I vzdálenost od domova?
Snažil jsem se na to nebrat ohled. Rozhodoval jsem se podle toho, co bude nejlepší pro můj hokejový rozvoj. Samozřejmě vzdálenost je příjemný bonus.
Teď už máte individuální přípravu, že?
Už příští týden začínáme letní přípravu, takže už tak dva tři týdny makám individuálně. Letos bylo dlouhé volno, nehrajeme už dva měsíce. Po dovolené už jsem se začal připravovat, ať je tělo ready na zátěž.
