Podle lékaře nebyly vážné, nasadil mi léky a celé těhotenství i porod proběhly bez problémů. Po porodu jsem léky vysadila a byla jsem v pořádku. Když jsem po čtyřech letech otěhotněla podruhé, potíže se vrátily. Začala jsem znovu brát léky, ale v pátém měsíci se můj stav výrazně zhoršil.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Zadýchávala jsem se a byla hodně unavená. Měla jsem problém vyjít schody do druhého patra. Když jsem si lehla, nemohla jsem popadnout dech, takže jsem spala vsedě. Téměř jsem se nevyspala, což ještě prohlubovalo mou únavu.
Nebylo mi ani třicet
Po porodu jsem se cítila pořád stejně špatně. Kardiolog zjistil, že mám městnavé srdeční selhání a moje srdce pracuje pouze na 15 procent. Nikdo v té chvíli nechápal, jak jsem mohla zvládnout porod. Okamžitě mě odvezli na jednotku intenzivní péče a nasadili mi léky.
Byl to šok. Nebylo mi ještě ani třicet a selhávalo mi srdce. Navíc jsem nemohla být s dcerkou a skoro jsem ji neviděla, přivezli mi ji jen jednou za den. Bylo to pro mě psychicky velmi náročné.
Začala jsem docházet do kardiologické ambulance v Ostravě, tam mi doporučili vyšetření ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně ve specializované ambulanci srdečního selhání, kde se zaměřují na péči o pacienty, kteří potřebují transplantaci srdce. Je totiž možné, že se to v budoucnu bude týkat i mě.
V Brně jsem ležela čtyři dny a provedli mi zde různá vyšetření včetně testu na množství zásobního železa, ze kterého zjistili, že mám jeho hladinu hodně nízkou. Kromě léků na srdeční selhání mi proto dali také infuzi. Do té doby jsem znala železo jen v tabletkách. Infuze mě překvapila, nečekala jsem, že po ní nastane nějaká výrazná změna. Ovšem hned druhý den jsem se cítila úplně jinak. Vůbec jsem nebyla unavená.
Chci zase pracovat
Bylo to, jako bych vypila několik energetických nápojů. Povzbudilo mě to i psychicky, najednou jsem měla pocit, že to půjde. Jsem nyní na mateřské se synem a dcerou. Velkou oporou je mi přítel a také rodiče a tchyně, kteří mi s péčí o děti pomáhají.
Kvůli nemoci jsem v invalidním důchodu prvního stupně, ale pevně doufám, že po mateřské budu moct pracovat aspoň na částečný úvazek. Ráda bych se vrátila k práci v obchodě, kde jsem v kontaktu s lidmi, což mě baví. Uvidím, jak to půjde. Teď na to zatím moc nemyslím, jsem hlavně ráda, že se cítím dobře, za což jsem vděčná a moc děkuji všem lékařům, kteří se na mé léčbě podíleli a podílejí, a doufám, že to tak dlouho vydrží.
Názor odborníkaProf. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D., přednosta I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně Farmakologická léčba srdečního selhání se opírá o celou řadu preparátů, které mohou významně zlepšit stav nemocných. V některých případech – a nejsou to zdaleka ojedinělé situace – může být nitrožilní podání železa „třešničkou na dortu“, která stav nemocného posune k lepšímu, jako tomu bylo v tomto případě. |
