Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Migréna mě omezuje v běžné životě. Naději vidím v biologické léčbě

  • 5
Silné bolesti hlavy mě trápily řadu let, ale nenapadlo mě, že by mohlo jít o migrénu. To později potvrdili až lékaři. Čtenářka Kateřina napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Zlom nastal před pěti roky, kdy jsem zažívala velký stres v práci. Migrenózní záchvaty, ale i tenzní bolesti hlavy jsem měla velmi často, a to v takové míře, že to začalo narušovat můj běžný život.

Můj boj s nemocí

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Neustále mě bolela hlava, den v práci jsem sice přežila, ale pak už jsem nebyla schopná dělat cokoli jiného. Myslela jsem si, že by to mohla vyřešit změna zaměstnání, ale nepomohlo to. Migrény pokračovaly.

Neuroložka po důkladném vyšetření diagnózu potvrdila. Od té doby jsem vyzkoušela řadu léků – od antiepileptik přes antidepresiva až po triptany. Nic z toho mi ale od bolesti úplně neulevilo. Měla jsem pocit, že léky nejsou řešení a že musím hledat skutečnou příčinu svých problémů.

Myslela jsem si, že je psychosomatická, což byl jeden z důvodů, proč jsem začala chodit na psychoterapii. Svou psychoterapeutku pravidelně navštěvuji už tři roky a v řadě věcí jsem se za tu dobu posunula. Naučila jsem se například lépe zvládat stres. Významný vliv na migrénu to ale, bohužel, nemá.

Túry jsou minulost

Ataky mi kromě stresu spouští velká fyzická a duševní námaha, nevyspání, alkohol, hlad, některá chuťově výrazná jídla, menstruace nebo pobyt v horku, ale také dlouhé sledování obrazovky a sezení u počítače.

Biologická léčba je dražší, ale na migrénu zabírá, říká neurolog Nežádal

Při záchvatu mi většinou vadí zvuky, světlo či některé pachy a ztrácím chuť k jídlu. Migréna radikálně ovlivňuje můj běžný život.

Musím neustále dbát na denní režim a dostatečně spát, nesmím být o hladu. Alkohol si dávám jen výjimečně a vždy s vědomím rizika, že z toho může být záchvat. Dříve jsem ráda chodila na náročnější treky v horách, ale s tím je teď konec. Je to téměř stoprocentní spouštěč migrenózních záchvatů.

Cítím se v izolaci

Horší než samotná bolest je však negativní vliv migrény na můj osobní a společenský Často se cítím v izolaci, jako by se můj život smrskl na přežívání doma v posteli, kde jen koukám do stropu.

S mapováním nemoci mi pomáhá mobilní aplikace určená pro pacienty s migrénou – Migréna Kompas, díky které jsem si začala všechny ataky pravidelně zaznamenávat, a oceňuji také, že mám vždy okamžitě přehled o tom, kolik jsem si vzala v poslední době léků. Naději na zlepšení nemoci vidím v moderní biologické léčbě, která pomohla už mnoha podobným pacientům.

Partner je má opora

Vyrovnat se s nemocí mi pomáhá organizace Migrénahelp, potkávám tady lidi, kteří mají stejné potíže jako já. Sdílíme své pocity, kterým člověk bez migrény může stěží porozumět. Právě sdílení a vzájemná podpora jsou jednou z věcí, které mi hodně pomáhají.

Kdo nezažil migrénu, nepochopí. Rady, jak s ní bojovat

Zároveň jsem ráda, že i tahle nepříjemná zkušenost mě dovedla k tomu, že mohu dělat něco užitečného. Velkou oporou je pro mě také partner. Také na něho má nemoc hodně dopadá, je však velmi chápavý a nikdy mi nevyčítá, že kvůli tomu musíme neustále měnit plány, a přizpůsobuje se mým potřebám.

O zdravotních problémech mluvím i se svým zaměstnavatelem, který se mi naštěstí snaží všemožně vycházet vstříc. Funguji na zkrácený úvazek a mám pohyblivou pracovní dobu s možností práce z domova, třicet dva hodin týdně je mé naprosté maximum, které zvládám s vypětím sil. Za práci jsem ale vděčná, protože mi navzdory nemoci umožňuje žít důstojný život.

O léčbě migrény

V České republice trpí tímto onemocněním odhadem přes jeden milion lidí. Podle světových studií by to dokonce mohlo být až 15 procent z celé populace, přičemž nejčastěji se tento problém týká žen ve věku mezi 30 a 39 lety. Řešením je zajistit dotyčným péči ve specializovaných centrech, kde dostanou vhodnou léčbu, ideálně biologickou.