Lidé bylinky užívali od nepaměti. Kdy přišlo období, že se jejich užívání spojilo s vědou a bylinky začaly léčit v souladu se znalostí medicíny? Základním předpokladem využívání rostlin v souladu s vědou – tedy aby došlo k tomu, že budou používány jako hodnotné léčivo – byl pokrok v oblasti preparativní organické chemie (chemie zabývající se úpravou, tedy preparací, a oddělením, tedy izolací látek přírodního původu, pozn. red.). Aby ale nevznikla mýlka, snahy o zušlechťování léčivých rostlin existovaly už v době renesance. Snahu o ušlechtilou formu užívání bylin měl i švýcarský alchymista Paracelsus (žil v letech 1493 až 1541, pozn. red.) a například z opia udělal ušlechtilejší formu léčiva, jež bylo účinné a zároveň postrádalo některé nepříznivé vlastnosti, zejména nepříjemnou chuť. Zhruba od 16. století byl tento rozvoj zušlechtění urychlen určitými alchymickými postupy, významné možnosti dávala i destilace. Tu využívali i tehdejší lékárníci, protože i oni měli snahy o získávání forem léčiv, jež by byly nějak výhodnější než formy běžně používané. A dobře se jim to dařilo.
Kořen kostivalu je doporučován k přípravě mazání na bolavé klouby, šlachy a podobně. V přírodní formě ovšam obsahuje látky, které se vstřebávají kůží do organismu, jsou rakovinotvorné a postihují především játra.
