O jak starých dětech píšete?

Ono je nejspíš problém v tom, že jsou příliš staří rodiče, hlavně matka.

Dnes už se to neříká, protože je to proti dnešnímu vývoji ve společnosti, ale kdysi, když jsem já byl mladý, se jednoznačně tvrdilo, že nejlépe je organismus ženy připravený k mateřství okolo 18 roku věku. A že čím později od 18 roku věku má první dítě, tím víc se vyskytují vývojové vady dětí.

Jenže dnes každý průměrný jedinec studuje do 25- 28 let věku, zvláště když u nás je vysokoškolské vzdělání zdarma - placené státem, takže je třeba toho využít - studovat, jak je to jen trošku možné. Do té doby kdyby měla žena dítě, má zkažený život, protože od míň chytřejších níže, což je dnes vzhledem k masovosti vysokoškolského vzdělání většina vysokoškoláků, je péče o dítě významnou překážkou ve studiu, ten člověk to prostě při dítěti nezvládne. Potom musí ten člověk - žena věnovat pozornost kariéřě, aspoň 10 let, než bude zajištěná a zase u těch jen trochu horších nebo i jen průměrných nikdy nebude pořádně zajištěná a péče o dítě zase bude významnou překážkou v dělání kariéry.

Krátce řečeno, u nás žena chtít dítě pořád ne a ne a najednou se vzbudí, je jí přes 40, antikoncepce je dnes už velmi účinná, takže jen málokdy selže i za těch 20 - 25 let plných sexuálního života a tak děti nemá. A po čtyřicítce by najednou chtěla mít, třeba dvě nebo tři. Ale už je stará matka ,s pravděpodobností vývojových poruch dítětě třeba 50 na 50 nebo ještě hůř.

Stačí si uvědomit, kolik toho dnes čtyřicetiletá žena za sebou má za 20 - 25 let společenského a sexuálního života. Kolik propařených večerů a nocí, kolik cigaret, kolik třeba jointů , tanečních drog nebo jiných třeba jen lehčích drog, kolik volně prodejných léků a potravinových doplňků, při třeba nezdravých potravních a životních návycích.

A kolik toho může mít za sebou pouze 17 , 18 letá žena?

Jak nad tím tak uvažuji, tak by možná, když to přeženu, současné mladé populaci velmi pomohlo zrušení sexuální výchovy na školách. Mladí by nevěděli o antikoncepci a významné procento žen by tak otěhotnělo v 16 - 18 letech coby nejpříhodnějším období pro první těhotenství. Tyto děti by tam vykazovaly velmi malé procento vývojových poruch. Současně, pokud by ta žena nebyla hodně nadprůměrně inteligentní, nedokázala by při dítěti zvládnout vysokoškolské vzdělání, musela by se spokojit se středoškolským nebo dokonce základním.

Ubylo by tak vysokoškoláků s nižší inteligencí, kteří sice vlastní diplom, ale v praxi skutečně vysokoškolské pracovní pozice nezvládají a proto se musí spokojovat s nenáročnými kancelářskými špatně placenými pozicemi všelijakých úředníků, personalsitů a podobných. Nebo masově nastupují do neziskovek, které jinak svou činností často jdou proti státu a taky společnosti a tak škodí.

Současně by tak přibylo lidí s nižším vzdláním, kteří by tak obsazovali dneska ony nedostatkové řemeslné pracovní pozice, protože jakmile lidi vystudují vysokou školu a dostanou diplom, obvykle jsou pro manuální řemeslné pozice ztracení.

Pred rokem 89 kazdorocne navstevoval MŠ logoped, ktery pak u jednotivych deti navrhoval vhodny postup. To padlo. Kdyz jsem u syna kolem 3 roku vedela, ze neco neni v poradku, pediatra me poslala k sipku, ze se nic nedeje, ze se prcek rozmluvi, ze staci az jako predskolak, ze ve 3 letech stejne nema smysl neco delat. Tak jsem si zaplatila soukromou logo, vypravovala zpravu, dosla jsem znovu za lekarkou a az na zaklade vyjadreni, jsem dostala doporuceni pro pojistovnu... kolikrat by i rodice radi cec resili, ale jsou i jine duvody...

Oprava vypracovala

A přitom tablet může být velmi dobrým a užitečným nástrojem i v této oblasti. Stejně jako u učení se správné výslovnosti nějakého cizího jazyka, může pomoci i při zvládání výslovnosti toho rodného, programy pro to už podle musí být musí.

Je skvělé, když zajdete s dítětem na logopedii, paní logopedka dítě přímo před ním párkrát zcela bez servítků znehodnotí, jak je v tomhle hrozný, v tamtom hrozný, rodiči pohrozí sociálkou (ačkoli řečený rodič situaci řeší už nějaký ten rok) a dítě i rodič odchází zcela ztraumatizovaní, s dobrými předsevzetími ale i pevným rozhodnutím k takové bábě už nikdy nezavítat.

Mluvíte mi z duše. Cca před 40 lety jsem se synem zavítal na logopedii. Paní logopedka měla stejné chování jako ta "vaše". Doma jsme sice trénovali, ale při 2. návštěvě syn nevykázal výrazný pokrok. Logopedka pravila, že jestli to nebude umět příště, tak ho ze své péče vyřadí. Ani při 3. návštěvě to nebylo o moc lepší. Vyrazila nás.

Syn šel do 1. třídy. Učitelka apelovala na rodiče, aby šli s dětmi na logopedii. Ze známosti jsme se dostali do Kateřinské (čelistní chirurgie), kde logoped učil mluvit lidi, kteří byli po náročných operacích (např. po haváriích). Logoped, kterému bylo přes 80 let, začal se synem pracovat, měl jinou metodu. Samozřejmě jsme několikrát denně trénovali. Pokroky byly velmi zřetelné. Vše se upravilo. V pololetí učitelka zhodnotila, že jsme jediní, kteří věc řešili.

Take chodime s dcerou na logopedii, ona ma/mela vyvojovou dysfazii (krome toho ADHD, ale jen v mirnejsi forme). Nastesti jsem v tomto smeru, pokud jde o zdravi a vyvoj, mozna az moc puntickarska, ale zacala jsem s ni chodit uz ve 3 letech. Nutno rict, ze tehdy to nemelo valny smysl, jelikoz se dcera vubec nesoustredila a netusila, co po ni chceme. Nicmene od 4 let zacala delat ohromne pokroky a dnes, v 6 letech, uz potrebujeme jen r a ř.

Na to, ze pri nastupu do logopedicke pece rikala dobre snad jenom samohlasky a krome me ji nikdo nerozumel, je to uzasna prace. Takze pokud to tu bude cist nekdo, kdo z nejakeho duvodu vaha nebo doufa, ze se to podda casem, tak radim, at rozhodne neotali a jde. Je to radost sledovat, jak se dite zlepsuje, odbouravaji se komunikacni bariery vuci vrstevnikum a jak je stastne z uspechu.