Kardiostimulátor je malá kovová krabička, z níž vycházejí jedna až tři elektrody. Stimulátor vytváří elektrické výboje, které jsou následně prostřednictvím elektrod přenášeny na srdeční svalovinu, kde iniciují srdeční kontrakci. Implantace kardiostimulátoru se pak používá jako základní léčebný postup při stavech, kdy je srdeční frekvence příliš pomalá a může pacientovi způsobovat vážné zdravotní potíže.
Vůbec první kardiostimulátor byl voperován u člověka v roce 1958 ve Švédsku. Zákrok provedl kardiochirurg Ake Senning a elektrody zavedl do srdečního svalu otevřeným hrudníkem. Kvůli selhání prvního stimulátoru, ke kterému došlo po třech hodinách, bylo potřeba přístroj vyměnit za jiný, který vydržel celé dva dny. Pacient Arne Larson během svého života nakonec vystřídal 26 různých druhů kardiostimulátorů. Zemřel až v roce 2001 ve věku 86 let.
U nás provedli první implantaci kardiostimulátoru zahraniční výroby českoslovenští lékaři v roce 1962 v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).
První kardiostimulátory měly průměr zhruba hokejového puku a vážily okolo dvou kilogramů. Byly nespolehlivé a měly krátkou životnost. Za pětašedesát let však prošly neskutečnou proměnou.
„V současné době se používají nejvíce takzvané transvenózní dvoudutinové a jednodutinové kardiostimulátory. Všechny stimulátory jsou dnes programovatelné, mají řadu volitelných parametrů, takže lze zcela neinvazivní cestou nastavit jejich program optimálně pro daného konkrétního pacienta, a dokonce ho i sledovat na dálku,“ uvedl pro iDNES.cz kardiolog Petr Neužil.
