Jak jste se tvářila, když jste se dozvěděla, že jste nominována v kategorii Objev roku na hudebních cenách Anděl s vaší debutovou deskou Korzetiér?
Vyjeveně. Mě teda šokovaly už přednominace. Na něco takového jsem vůbec nepomyslela. V přednominaci jsem se totiž ocitla v kategorii interpretka roku společně s Radůzou, která je mým obrovským vzorem. To jsem byla teprve vykulená! Být tam společně s Radůzou, to je pro mě ta největší cena!
Jak se díváte na podobné soutěžení v hudbě? Je vůbec možné v umělecké disciplíně poměřovat, kdo je lepší či horší?
Já myslím, že to nejde. Velkou výhodou je, že se v rámci vyhlašovacího večera představí nominovaní a účinkující v přímém přenosu v televizi a může se tedy stát, že se jejich hudba dostane do širšího povědomí. Já měla právě i příležitost na cenách Anděl vystoupit. Třeba se moje tvorba dostala tímhle způsobem k lidem, kteří by se o mně jinak nedozvěděli a budou chtít třeba přijít i na koncert.
Do léta mě teď čekají koncerty v pražské La Fabrice, v Roztokách, v Plzni a v Brně. Ale jak říkám, hudba, stejně jako jakákoli jiná umělecká disciplína, je dost subjektivní záležitostí. Jakýkoli pokus o objektivní hodnocení je zvláštní. Ale samozřejmě když už nominovaní jste, lichotí vám to.
Vzpouzím se a dávám najevo, že si budu zpívat, jak chci. Pak o tátových připomínkách přemýšlím a je mi jasné, že má v mnoha ohledech pravdu.
