Lékaři se domnívají, že společné spaní dětí a rodičů může být příčinou jejich zadušení, zalehnutí nebo syndromu náhlého úmrtí kojence (SIDS). O celé věci se již dlouho vede polemika, ve které zastánci společného spaní tvrdí, že při dodržení základních bezpečnostních opatření je dítě s matkou v posteli v bezpečí a daleko větší psychické pohodě.
Kojenci chtějí přirozeně trávit veškerý čas s matkou, kterou poznávají již během těhotenství. Podle výzkumů se jim při odloučení vyplavuje stresový hormon kortizol. To může znamenat více pláče, který navíc matka z vedlejší místnosti uslyší až po delší době, takže se miminko může zcela probrat. Pokud matka miminko kojí, je pro ni často také nepříjemné několikrát za noc vstávat z postele a jít do jiné místnosti za hladovým dítětem.
„Věřím tomu, že je pro miminko lepším vkladem do života pocit, že je v bezpečí než pocit opuštěnosti a beznaděje, kterou jistě pociťuje, pokud rodič nereaguje ani na jeho pláč. Věřím tomu, že si tento základní pocit ponese v podvědomí až do dospělosti, ve které se s ním může, ale také nemusí nakonec vyrovnat,“ říká Markéta Klingerová, učitelka a odbornice na výchovu.
Bezpečnost na prvním místě
Prevence SIDS a zadušeníNejvíce jsou SIDS ohroženy děti, jejichž matky kouřily, pily alkohol a braly drogy v těhotenství. Vyšší riziko mají i předčasně narozené děti a celkově chlapci, riziko podle dostupných dat snižuje kojení. Základním pravidlem prevence syndromu náhlého úmrtí dítěte je spánek na zádech, nikoliv na bříšku. Jakákoliv místnost, kde spí dítě, by měla být vždy dobře vyvětraná a spíš chladnější než přetopená a nesmí se v ní kouřit. Dítě by mělo ležet na kvalitní tvrdší matraci bez polštáře a s vlastní přikrývkou, pod kterou se nepřehřeje. Lékaři doporučují také přiléhavé prostěradlo, co se na matraci nehrne a uklizení všech plyšových hraček, mantinelů a dalších textilií, o které by se miminko mohlo zadusit. Jako prevence SIDS se potvrdilo i užívání dudlíku, ale nenuťte ho miminku, pokud o něj nestojí. |
Při sdílení společné postele pak kromě obecných pravidel pro bezpečný spánek novorozenců (viz box vedle) platí i další pravidla: Rodiče nesmí být pod vlivem alkoholu, drog nebo léků a nesmí být obézní. Podle některých odborníků je důležité, aby dítě nespalo mezi rodiči, ale pouze na straně matky, která mu vytvoří ochrannou bariéru svýma rukama. Zároveň by měla být postel zajištěna tak, aby z ní dítě nemohlo spadnout dolů, protože s sebou může v noci docela dost házet a hýbat se.
Ženám s delšími vlasy se také doporučuje si je před spaním svázat (to platí i při spaní se staršími dětmi, vlasy se jim mohou omotat kolem krku). Dítě by nemělo nikdy společně spát s rodičem mimo postel (např. na pohovce) a nedoporučuje se ani společné spaní se sourozenci, kteří spí mnohem tvrději než matka.
Pediatři ale varují, že i při dodržení všech bezpečnostních pravidel není pro dítě sdílení postele s rodiči bezpečné. Doktorka Rachel Moonová, která se v rámci Americké pediatrické akademie specializuje na SIDS, odkazuje v LiveScience na studii provedenou profesorem Carpenterem z Londýnské školy hygieny a tropické medicíny, který analyzoval pět předchozích výzkumů. Podle ní totiž i při dodržení všech pravidel hrozí novorozenci (do 3 měsíců) až třikrát větší riziko SIDS ve společné posteli s rodiči. Riziko se zvyšuje, pokud matka nebo její partner kouřili nebo měli v předchozích 24 hodinách více než dva alkoholické nápoje.
Matky se bojí společné spaní přiznat
Matky se tak často dostávají do nepříjemných situací, kdy samozřejmě chtějí zajistit svému miminku bezpečí, ale jejich instinkty (tedy mít dítě co nejblíž u sebe) jdou proti tomu, co jim doporučují pediatři. Výsledkem je, že spousta rodin s dětmi postel sdílí, ale raději se o tom před pediatrem nezmiňují nebo to dokonce popřou. Podle letošních aktuálních dat se tak zachová až 46 % britských matek, napsal The Telegraph.
Pediatři totiž doporučují sdílet prvních šest měsíců s dítětem místnost, ale nikoliv postel. Mnoho matek si staví dětskou postýlku hned vedle své vlastní postele, pokud jim to uspořádání jejich ložnice umožňuje. Jako ideální řešení si někteří rodiče pochvalují přístavné postýlky, které přidělají na stranu své postele. Dítě je tak matce neustále nablízku, ale má svůj vlastní prostor a matraci a matka ho nemůže zalehnout. Postýlky mají většinou i čtvrtou stěnu, která se k nim dá připevnit a dítě si pak může ve stejné postýlce zvykat na spaní trochu dál od rodičů a následně i ve vlastním pokoji.
Na nadcházejícím dětském festivalu Mini v pražské Ville Pellé představuje Kristýna a Silvie pod značkou MiMiConcept další řešení společného spaní, tzv. hnízdečko na spaní. „My jsme obdobná hnízdečka objevili v severských zemích, kde to je klasická součást kojenecké výbavy, jelikož vědí již po staletí, že to funguje. Nám se to moc líbilo. Tak jsme si pro naše vlastní děti, které máme s odstupem 4 měsíců, zkoušely šít několik prototypů, až jsme našly ten náš ideální, ten jsme otestovaly na vlastních dětech a po našich vlastních zkušenostech jsme kouzlu hnízdeček úplně propadly,“ popisuje Kristýna, sama dvojnásobná matka.
Hnízdečko lze podle ní používat na společné spaní, ale dítě v něm lze i snadno přenášet, takže ho můžete třeba uspat u sebe v posteli a pak opatrně přenést i s podložkou do postýlky. Mantinely na podložce by měly zabránit tomu, že by rodiče své dítě zalehli.
Co na to maminkySpí děti v postýlkách, nebo vítězí společné spaní s rodiči? O tom si povídají maminky na eMimino.cz. |
Debata o společném spaní dětí a rodičů jistě není u konce, stejně jako ještě neznáme odpověď na otázku, co přesně způsobuje SIDS. Dalšími argumenty v debatě o spaní je pak kojení, kvalita spánku a rozmazlenost dítěte. Výzkumy potvrdily, že společné spaní zvyšuje šanci na delší kojení miminka, a naopak vyvrátily, že z nich dělá větší rozmazlence a závisláky na mamince. Rozhodnutí je tedy nakonec na rodičích, a i to se může s dalšími dětmi změnit.
„Svého syna (první dítě) jsem poté, co usnul při kojení, dávala do postýlky, ale budil se po půl hodině, maximálně po hodině, a musela jsem znova kojit, aby opět usnul. Neodvážila jsem se spát s ním v posteli, protože jsem se bála, že bych ho mohla zalehnout. Výsledkem bylo jeho neustálé buzení ke kojení a po půl roce moje absolutní vyčerpanost z nevyspání a navíc pocit, že mu nedávám to, co potřebuje. S dcerou už jsem spala v jedné posteli celé první dva roky, nezalehla jsem ji, nebudila se tak často a obě jsme vzájemně v pohodě,“ popisuje svou zkušenost Markéta Klingerová.
Jak jste spali nebo spíte se svým novorozencem?
Jaký je váš názor na společné spaní s miminkem? Popovídejte si s ostatními v diskusi.
