Překvapuje mě, že jenom 39% vnímá lezení do konverzací druhého jako problém.

Schopnost někoho sbalit na seznamce málokdy koreluje se schopností fungovat v normálním vztahu.

Přiznám se, že jsem neměla příležitost zkusit to na seznamce. Všechny vztahy tak nějak přišly samy, i ten poslední, kdy už jsem měla přes třicet a malé dítě na krku.

A jak moderní doba zamíchala s genderovými rolemi? - tak hlavně moderní doba gender "vymyslela", dřív nic takového neexistovalo a byla to role dvou pohlaví (pominu-li LGB) .

Také jsem se nedávno seznámila přes seznamku, ale pokud to nevydrží, rozhodně tuto cestu už znovu zkoušet nebudu. Je to vyčerpávající, byla jsem zahlcená zprávami, a protože jsem chtěla všem odepsat, dost mě to stresovalo. A koordinovat ty schůzky také bylo dost těžké. Příště raději budu spoléhat na nějaké náhodné osobní setkání i s rizikem, že k žádnému nemusí dojít :-).

Přeji ať to vyjde. Já jsem měl více inzerátů a absolvoval kolem 100 schůzek než jsem našel tu pravou, a to když jsem to už také pomalu vzdával. Jsme spolu už 15 let :-)

poslední roky si na nich našla několik partnerů, se kterými měla krátké známosti... a tak stale hleda.. a jestli neumrela, hleda dodnes.. Vztah je totiz nutne vytvorit, za zivot se seznamite s tisici lidmi, takze neni nutne se seznamovat s dalsimi. Vztah je chemie, a ta musi vzniknout. Ikdyz treba laska na prvni pohled take funguje, temer nikdy u obou partneru najednou.

Po proplouvání životem a maximálně několikaměsíčních vztazích jsem taky zkusil internetovou seznamku. S manželkou jsme spolu 12 let, máme 2 úžasné děti. Ještě půl roku předtím, než jsem se s manželkou poznal, jsem tvrdil, že bych se nikdy ani za miliardu nestěhoval do Ostravy. Půl roku poté, co jsme se znali už jsme spolu platili hypotéku za být v Ostravě, odkud manželka pochazi :)

Jo Ostrava je takové město, kde nikdo nechce bydlet, ale pak tu zůstává :) Jsem tu pořád taky napůl, holt s dětmi je to pohodlnější než na vsi. Tak ať vám to klape.

Nevyléčitelný problém všech seznamek zůstává: všichni tam o sobě lžou. Dál už se pak není čemu divit...

Naštěstí všichni ne. Ale je to tak 1:100 :-)

Přítelkyně je z Filipín. Seznámili jsme se přes nejmenovanou aplikaci. Naše první rande proběhlo v legendární hospodě na Smíchově, kde jsme sledovali hokej, hráli šachy a stolní fotbálek. Po půl roce randění jsme se sestěhovali a i přes osobnostní a kulturní nedorozumění se máme fajn. A taky je o jednu hokejovou fanynku víc

Pardon, minus omylem, naopak Vam fandim. :)

Kdysi jsem pár let jezdil vlakem do práce a tam to docela fungovalo taky.

Fakt je, že to chtělo tu holku oslovit

Jj, plně ranní vlaky, to byl výborný zdroj za studentských let. Ale svou manželku jsem taky poznal přes online seznamku.