Byla jsem na škole sotva pár měsíců a otěhotněla jsem. Oba jsme dítě chtěli, i když jsme se znali krátce, ani jeden z nás o tom, že bych dítě "dala pryč", neuvažoval. Byli jsme oba přesvědčení, že to zvládneme.
Rychlá svatba
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Pochopitelně naši rodiče měli názor přesně opačný. Snažili se nás přesvědčit, že jsme ještě na rodinu moc mladí, navíc já se studiem teprve začala, a jak prý chci s miminem dostudovat. Peníze nemáme, bydlení taky ne.
Ale my si prosadili svou a vzali jsme se. Ještě než se nám narodila dcera, Vašek dostudoval a našel si práci. Neměl bůhvíjaký plat, ale žít se s tím dalo. Bohužel nás zavrhli jeho rodiče, moji taky zpočátku brblali, ale vnučka je obměkčila a hlavně máma nám pak hodně pomáhala. Štěstí nám přálo ohledně bydlení, Vaškova babička krátce po narození naší dcery ovdověla a vzala nás k sobě. A takto společně už žijeme třináct let.
Nakonec se mi podařilo dostudovat, bylo to ale hodně kruté. Manžel sliboval hory doly, že mi bude se vším pomáhat, že to spolu zvládneme, ale vydrželo mu to jen chvíli. Prvních pár let jsem se mohla spolehnout na pomoc babičky a mojí mámy, ale nyní jsem na všechno sama. A také máme další dceru – je jí osm let. Moje maminka je nemocná a navíc babička je na tom dost špatně, střídavě se o ni starám já, nebo rodiče Vaška. Občas ji vezmou s sebou na víkend na chalupu, ale většina starosti je na mně.
Nekončící kolotoč
Pracuji jen na půl úvazku ve státní správě. Jinak bych to nedokázala zvládnout. Je to pořád dokola – práce, děti, domácnost, babička. A manžel? Ten se chová, jako by se ho to netýkalo. Myslí si, že když přinese domů peníze, tak to stačí. Stal se z něho velký podnikatel, s kamarádem rozjeli fitness centrum, věnují se i dětem, mají slušně prosperující tenisovou školu. Navíc se zbláznil do motorek. Takže doma se vyskytuje minimálně.
Jsem na všechno sama a už mě to opravdu zmáhá. Jsem nešťastná, unavená a zklamaná, přitom je mi teprve 33 let. S manželem jsem se už několikrát snažila naši situaci řešit, ale on mě vždycky odbude slovy, že to je přeci normální, že ženský lítají kolem dětí a domácnosti a chlapi vydělávají a mají své koníčky. Když ho přesvědčuji, že by s námi mohl strávit aspoň jeden víkend v měsíci, nebo jet někam o prázdninách, tak má velký problém, že to nejde, že má akce s motorkáři.
Našla jsem vrbu
Před pár měsíci jsem se svěřila jedné kolegyni, co prožívám. Viděla, že mi není dobře, že jsem ubrečená a zeptala se. Do té doby jsem nikomu v práci neřekla, jak to mám doma. Bylo mi trapné ventilovat své starosti. Konečně měl někdo pro mě pochopení. Marta je vdova. Díky tomu, že jsem jí všechno řekla, jsme se hodně sblížily a trávíme i společně hodně času. Je to taková moje vrba, vždycky se mi uleví, když se jí můžu svěřit.
Manžel jí zemřel asi tak před rokem a kdykoliv o něm a jejich společném životě vypráví, závidím jí, že mohla ona a její děti prožívat (i když krátce) krásný rodinný život. To mně se nikdy nepoštěstí. Pochopila jsem, že musím něco udělat. Jenže co? Požádat o rozvod, ale kam bych šla? Navíc je tady babička, která potřebuje moji pomoc.
Před týdnem mi ale došla trpělivost. S Martou jsme se domluvily, že bychom mohly s dětmi vyrazit k moři. Když jsem to řekla manželovi, osopil se na mě, kde jako na to chci vzít peníze, přeci moc dobře vím, že si bude na léto kupovat novou motorku.
Lída
Názor odborníka: Zvažte pro a proti
Lído, možností, jak na tuto situaci reagovat, je určitě celá řada (dále takto fungovat, odejít z manželství, pokusit se s manželem o situaci mluvit a najít nějaký společný kompromis, najít si milence aj.). Všechna tato rozhodnutí jsou možná a reálná, je však třeba mít na paměti, že s sebou přinesou určitou změnu.
To, co mi nyní přijde nejdůležitější, je zamyslet se, jak byste vaši situaci chtěla řešit konkrétně vy. Zkuste se zamyslet nad tím, co vám aktuální fungování v manželství dává a co vám naopak bere. V čem je vaše partnerství funkční či podporující, případně v čem je problematické. Až budete mít konkrétní návrhy či podněty na změnu, zkuste s nimi manžela seznámit a pokusit se najít alespoň jeden, u kterého by bylo možné udělat nějaký kompromis, který by byl přijatelný pro vás oba. Pokud se vám to podaří, je možné podobným způsobem pokračovat dál. Pokud se to nepodaří, může to pro vás být také určitá informace, která vám napoví, jak se dál zachovat. Píšete o řadě pochybností, které už nyní máte, zde však vnímám, že to jsou záležitosti, které nejsou pouze na vás. I váš manžel by se k nim měl nějak postavit.
Marie Kovářová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 2. června 2014. Anketa je uzavřena.
