Janko je ze tří sourozenců, obě jeho sestry nemají ani maturitu, zůstaly v rodné vsi a založily rodinu. Dělají rodičům jen radost, což mu maminka v telefonátu nikdy nezapomene zdůraznit. Ani ona, ani tchán nejsou nijak nadšení tím, že jejich syn bude inženýr, představovali si asi, že bude pracovat v zemědělství jako oni. Nepřáli si, aby studoval, ani ho na škole nijak nepodporují, na všechno si vydělal na brigádách.
Je pracovitý a skromný, i tím si mě získal, ale také je to čestný chlap a hodný syn, takže se celou dobu snažil s rodiči vycházet dobře, telefonoval si s nimi a také je navštěvoval, jak to šlo. Letos v létě mě požádal, abych jela s ním, že mě rodičům představí.
Cítila jsem se jako nezvaný host
Moc se mi nechtělo, věděla jsem od něj, že nejsou nadšeni z jeho zahraniční lásky, ale chtěla jsem mu vyhovět. Bylo to ale fiasko. Jeho matka se na mě od prvního momentu mračila, odrážela moje pokusy o konverzaci vzteklými výkřiky nebo předstírala, že mi nerozumí. Nezapomněla zkritizovat moje oblečení (bylo horko, tak jsem měla minišaty), nelíbilo se jí, že se líčím, prostě nic. Otec se pro jistotu někam zašil a vůbec se neukázal.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Sestry byly fajn, jedna z nich nás pozvala na grilovačku, na všechno se vyptávaly a říkaly, ať si z rodičů nic neděláme, že jsou konzervativní a nesnášejí novoty. Já mám tedy dojem, že hlavně nesnáší mě. Janko z toho byl celý špatný, dokonce mi navrhl, abychom jeli domů dřív, než jsme plánovali.
Jeho matka se s námi ani nepřišla rozloučit, nic mu nedala na cestu, no, bylo to hrozné. Když to porovnám s mými rodiči, kteří si Janka hned oblíbili a kdykoli je navštívíme, úplně by se rozdali, chtějí si povídat a berou nás jako hotový pár. Zato jeho matka jen na půl úst utrousila něco v tom smyslu, že doufá, že se Janko brzy vzpamatuje a pochopí, kde je jeho místo.
Pohádali jsme se
Je mi jasné, že jsou tam kulturní rozdíly, rodiče mého přítele jsou z venkova a věřící, zatímco my žijeme jakoby pro ně na jiné planetě. Ale štve mě, že jeho to viditelně hodně trápí a neví si s tím rady.
V důsledku toho, jak jsem se tam špatně cítila, jsme se i trochu chytli. Řekla jsem mu, že už tam v životě nepojedu, protože to nemám zapotřebí. On je teď ale mezi dvěma mlýnskými kameny, má mě rád a chce se mnou být, ale k rodičům má také hezký vztah.
Příběh Ivety: Přítel stále bydlí u své matky a nemíní se hnout |
Utěšoval mě, že to bylo jen napoprvé, že se to určitě poddá a že na naší svatbě si s jeho mámou ještě připiju a s tátou zatancuju, ale o tom teda já dost pochybuju. Představa, že se bereme tam u nich a v téhle atmosféře, mě upřímně děsí, to se radši ani vdávat nebudu. Jsem spíš pro malý obřad jen se svědky někde na radnici, ale to asi u jeho rodiny neprojde.
Zatím je ale na takové úvahy dost času, ještě musíme dokončit školu a pak se uvidí. Momentálně si ale nedovedu představit ani to, že by s námi přijeli oslavit státnice nebo že bych je nedejbože seznamovala s mými rodiči. Je to hrozná situace, nejsem vůbec konfliktní člověk a nemám ráda rozbroje v rodině, ale co když mě nikdy nepřijmou? Janka mám přitom ráda a chci s ním být. Proč mě musí jeho rodiče tak nesnášet?
Hedvika
Názor psycholožky čtěte na další straně.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 2, Mánesova 53
Názor odbornice Není to konec světa
Vážená Hedviko, cítíte se zklamaná z nepřijetí při prvním kontaktu s Jankovými rodiči. Jakkoliv byste si jistě dokázala představit lepší scénáře vzájemného seznámení, opravdu to není konec světa.
Na vaší straně je hned několik výhod. S Jankem žijete poměrně daleko od jeho rodičů. Ještě několik let vašeho studia tomu tak zůstane. Kdoví, zda i potom nenalezne Janko práci spíše ve městě, kde studujete než na slovenské vesnici, odkud pochází.
S rodiči vašeho přítele tak můžete být ve velmi sporadickém až minimálním kontaktu. To neznamená, že byste se neměla snažit o zdvořilý vztah s nimi. Nenuťte se však nezbytně do návštěv a osobního kontaktu.
Dokážu si sice představit, že díváte-li se na celou situaci optikou dobrého vztahu vašich rodičů a Janka, může vám to celé přijít líto. Náklonnost ze strany „tchánovců“ však není nárokovatelná.
Berte to tak, že jsou Jankovi rodiče spíš zvědaví na něj, své dospělé dítě, než na vás. Že mohou mít obavy z toho, že syn vystoupí z obvyklých rodinných kolejí (zůstat pracovat v zemědělství v rodné vísce), proto se mohou chovat poměrně zdrženlivě. Teprve čas ukáže, zdali si vzájemně přijdete na chuť.
Ale to nyní docela předbíháme. Studujete vysokou školu, potkal vás studentský vztah. Užívejte jeho krás, radujte se z pěkných chvilek s Jankem a možná se trošku na budoucnost „vykašlete“. Konec konců ona se, mrška, stejně často vyvrbí docela jinak, než jsme čekali nebo než jsme si představovali.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co má Hedvika dělat? Hlasujte na další straně.
