„Neudělám to tak dobře jako ty.“ „Nevím, jak na to.“ „Stejně to vždycky pokazím.“ To jsou jen některé věty, se kterými se setkala většina žen, když přišlo na uklízení, vaření či hlídání dětí. Nejde jen o výmluvy. Tento fenomén má i své pojmenování – strategická neschopnost. Je to manipulativní technika, která snímá odpovědnost a přenáší ji na druhého. Nejčastěji na ženu.
„Fajn, udělám to sama.“ To je věta, kterou také většina takových konverzací končí. A často tak končí i rozhovory mezi Pavlou a jejím partnerem Tomášem, se kterým vychovávají dvě děti. Když svého partnera žádá o pomoc s běžnými činnostmi v chodu domácnosti, Tomáš má vždycky výmluvu: Nezvládne to tak dobře, ona přece lépe vaří, děti ji mají radši, zná jejich učitelky... A pokud Tomáš k činnosti svolí, následují zprávy s dotazy, případně danou činnost neudělá dobře. A tak Pavla většinou skončí u zmíněné věty v úvodu odstavce.
Od útlého věku jsme socializovaní do toho, co by měly být úkoly žen a mužů.
Caitlyn Collinsovásocioložka, Washingtonská univerzita
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
