1. Policistka Patricie Kopová
Všemi možnými způsoby bojovala za spravedlnost už jako malá holka. „Třeba za spravedlivé rozdělení čokolády s tátou,“ směje se Patricie. „Také jsem si ráda malovala, ze všeho nejvíc asi policejní stanice s policisty.“ Když si pak měla zvolit, na jakou střední školu půjde, měla hned jasno. Přála si dostat se na policejní školu.
Dostala jsem lahev pod prsa
„Nakonec jsem šla na soukromou veřejnoprávní školu v Ústí nad Labem, kde jsem studovala bezpečnostní služby. Tam jsem si potvrdila, že jsem na správném místě. Škola mě moc bavila, což se odráželo i na mých výsledcích,“ vzpomíná Patricie.
„Na zdravotní testy a psychotesty s pohovorem u psycholožky jsem se připravit nemohla, ale na fyzické testy ano. Pro mě, jako pro ženu, bylo nejhorší splnit počet osmnácti kliků, tedy stejný počet, jako mají muži. Síla, kterou jsem musela vynaložit, je v absolutním nepoměru se silou mužů. Pod hrudník jsem dostala půllitrovou lahev, která musela křupnout. Tedy kliky musely být hodně nízko. Rychle, jeden za druhým,“ líčí Patricie.
V rámci roční přípravy na ZOPce, tedy základní odborné přípravě, musela denně cvičit a běhat několik kilometrů. „Tehdy jsem za jeden rok splnila fyzické testy celkem desetkrát. Byly sice cvičné, ale měla jsem strach, že pokud je naostro nesplním, budu se muset rozloučit se sborem,“ vypráví.
V rámci přípravy chodila také střílet a vedle toho absolvovala ještě šestiměsíční vzdělávací kurz v Praze-Hrdlořezích. Zkoušky zvládla na výbornou a oblékla si vysněnou policejní uniformu.
Lidé si nás volají jako taxi
Čekala ji první mrtvola, první použití pout a donucovacích prostředků, první výjezd k vraždě. „Upřímně, jako nejnáročnější akce vnímám ty, kde se jedná o hádky v rodině, kterým přihlížejí děti. Mnohdy žijí ve špatných podmínkách a já jim prakticky nemůžu pomoct,“ říká Patricie. Naopak je pro ni velkou motivací, když jí někdo poděkuje za odvedenou práci. Častěji totiž mladá policistka slyší klasické poznámky typu: Na co máte heslo pomáhat a chránit, když mě nechcete odvézt? „Lidé si nás zkrátka velmi často pletou s taxislužbou,“ dodává.
Nevím, zda se domů vrátím živá
A kam by to jednou chtěla dotáhnout? „Chtěla bych být policejní prezidentkou,“ směje se Patricie. „A pokud by mi to náhodou nevyšlo, tak by se mi líbilo místo ve vodách týkajících se trestných činů mládeže a trestných činů páchaných na mládeži.“
Patricie je teď zařazena na oddělení, kde slouží čtyřiadvacetihodinové směny, což v praxi znamená, že jde zhruba osmkrát v měsíci do práce. „To mi vyhovuje, i když bývám po směně dost unavená. Je to jedna z věcí, která mě pořád drží na obvodním oddělení, což je vlastně u policie taková nejnižší instance. A vůbec mi nevadí, že nástup do služby znamená padesátiprocentní pravděpodobnost, že se domů vrátíte živí a zdraví. Mám totiž pro strach uděláno.“
2. Dobrovolná hasička Pavlína Havlenová
Pavlína Havlenová, stejně jako její otec, získala certifikát prestižního amerického klubu FCC Lion’s Den, když na mistrovství světa v Sacramentu zaběhla závod pod tři minuty.
Sportovní aktivity spojené s dobrovolným hasičstvím lákaly Pavlínu už od dětství. Když se k tomu připočte její soutěživá povaha, nelze se divit, že se z ní v oboru stala záhy skutečná hvězda.
V cíli čekali obdivovatelé
„Pracuju jako zdravotnická záchranářka a řidička záchranné služby, ale ve volném čase se věnuju dobrovolnému hasičství. S klasickým požárním sportem jsem začala už jako malá holka. Vždycky mě bavilo závodit, ale zhruba před sedmi lety jsem se pustila do opravdu těžkých hasičských závodů, jako jsou Iron Fireman, TFA (Toughest Firefighter Alive – Nejtvrdší hasič přežije) a FCC (Firefighter Combat Challenge – Hasičská silová výzva),“ vypráví Pavlína.
Na vysoké škole se totiž seznámila s další dobrovolnou hasičkou Hanou Havlíčkovou z SDH Zlatá Olešnice a společně si daly za cíl dokázat, že i ženy se můžou silově rovnat mužům. Začaly závodit a vzájemně se podporovat. „Každý dokončený závod pro mě znamenal vítězství nad zdánlivě nepřemožitelným a zejména nad sebou,“ přiznává Pavlína. Největší překvapení na ni ovšem čekalo po zdárném dokončení závodu Iron Fireman v Praze. „V cíli mě uvítal doslova špalír obdivovatelů. Byl to vážně nádherný a nepopsatelný pocit, spousta mužů totiž závod vůbec nedokončila. V té době se jednalo o nejtěžší závod v Evropě,“ říká hrdě mladá žena.
Stejný závod? Už nikdy víc!
V roce 2014 se jí naskytla šance vyzkoušet si ještě náročnější hasičský závod FCC v americkém Ontariu.
„Byla to velká výzva, tenkrát jsem se poprvé ocitla mezi světovou špičkou. Závod jsem po velkém boji dokončila v čase přes šest minut, který v porovnání konkurence a výkonu stačil na třetí místo. Byla jsem vděčná za bronz, ale zařekla jsem se, že takový závod už nikdy v budoucnu nechci absolvovat,“ směje se Pavlína. Živě se jí vracejí vzpomínky na dřinu a bolest, kterou při něm cítila. Svůj slib přesto nedodržela. Závod FCC se konal v roce 2017 v Česku, kam se přihlásila a s časem 3:28 suverénně zvítězila.
Prožila jsem sezonu úspěchů
„Rok 2018 pro mě znamenal mnoho úspěšných soutěží,“ chlubí se nadaná žena. Všechny závody zvládla pod hranici tří minut a právě tři minuty jsou ženskou hranicí pro vstup do Lion‘s Den – elitního klubu nejlepších závodníků na světě. Vstup do klubu čítá velkou prestiž, závodník však musí daný čas zdolat na závodech v USA.
„Těší mě, že do tohohle klubu jsme vstoupily s Hankou ve stejný den na tomtéž závodě,“ má radost Pavlína. A jak takový závod vypadá? V prvé řadě simuluje zásahovou činnost hasičů. V plné výzbroji za užití dýchacího přístroje, který váží asi šestnáct kilogramů, musí závodník absolvovat trať. Trasa a váha závaží jsou pro muže i ženy totožné. Závodník musí vyběhnout do třetího patra po lešení s dvacetikilovou hadicí na rameni a s dvacetikilovým závažím v ruce a pak seběhnout zpět. Nesmí přitom minout žádný schod. Dále ho čeká posouvání sedmdesátikilového závaží údery čtyřkilovou palicí, slalom, zásah terče vodním proudem a tažení osmdesátikilové figuríny do cíle couváním. To vše musí zdolat do tří minut, aby se stal světovým šampionem. Pavlína s Hankou to dokázaly a pyšní se titulem prvních českých hasiček mezi světovou elitou.
