Její neobvyklé příjmení budí pozornost. Získala ho v dětství od nevlastního tatínka, Egypťana. "Na jméno se mě ptá každý, ale nevadí mi to, je to výborné téma pro takzvaný small talk. Hned na začátku se máte s neznámými lidmi o čem bavit," říká jednapadesátiletá učitelka.
Vizitka
|
Její maminka se odstěhovala za manželem do Káhiry, Renata ještě půl roku zůstala u babičky a dědy v Příbrami a pak odcestovala taky. Bylo jí devět, neuměla řeč a jediné, co ji v Egyptě bavilo, byly lekce baletu.
"Chodila jsem tam do francouzské školy k jeptiškám, aniž bych uměla slovo francouzsky. Styděla jsem se to přiznat a kvůli tomu stresu jsem zanevřela na francouzštinu. Nakonec jsem rodiče přemluvila, aby mě nechali chodit do české školy, která tam byla při ambasádě."
V Egyptě dlouho nevydržela. Po roce a půl odjela zpátky do Příbrami, protože chtěla tancovat, což ale podle jejího tatínka pro dívku ze slušné rodiny nepřipadalo jako profese v úvahu.
Po mamince se jí prý až tolik nestýskalo. "Byla jsem na babičku a dědu zvyklá odmala. Maminka, protože na mě byla od mého roku sama, musela začít znovu pracovat, a tak v pondělí odjížděla do Prahy na ministerstvo hornictví a vracela se domů až v pátek," vysvětluje Renata Sabongui.
Renata Sabongui
Cestování ji provázelo celý život. Po škole vyučovala tanec v Rakousku a v Německu, kde poznala svého prvního manžela, amerického právníka. S ním i s několikaměsíční dcerou se odstěhovala do USA.
"Američané jsou zvyklí moc nerozlišovat ženské a mužské práce v domácnosti, víc se zapojují do výchovy dětí. To je plus," vypráví Sabongui, která ve Washingtonu učila balet i Chelseu Clintonovou, dceru bývalého amerického prezidenta.
"Na co jsem si ale musela u Američanů dlouho zvykat, je ta jejich ohromná přátelskost. Všechno je fajn, ale je to jen póza. S někým jsem se poznala, on se na mě usmíval, choval se jako bychom byli nejlepší přátelé, plánoval, jak se musíme co nejdřív zase vidět… a už se neozval. Tak jsem mu zavolala já a on zdlouhavě přemýšlel, kdo jsem a kde jsme se potkali. Když v Americe hledáte spřízněné duše, tak je to problém."
Zpátky doma
V roce 1995 dostala Renata Sabongui nabídku od Vlastimila Harapese na spolupráci s Národním divadlem. Vrátila se do Česka s tím, že tu pobude tři měsíce a díky odloučení se snad vyřeší i problémy v jejím manželství. Nakonec ale zůstala a potkala tu svého stávajícího manžela.
"Teď mám Čecha, máme spolu syna a jsem strašně spokojená. Nikdy jsem totiž nechtěla z Česka úplně odejít, líbilo se mi cestovat, ale s tím, že se vracím domů. Cokoliv jsem kdekoliv dělala, tak jsem byla hrdá na to, že jsem Češka. Všechno, co umím, jsem se naučila tady."
