Neříkej mi babi a dědo. Hm, tak co babecha a dědčín?

Podle mě není problém ani tak v samotném faktu, že jsou nevlastní vnoučata (to koneckonců bylo i dřív, i dřív byly "patchworkové" rodiny, jenže ne kvůli rozvodům, ale třeba ovdovění). Ale spíš je problém v tom, že vztahy trvají mnohdy krátkou dobu, takže třeba muž chodí s jednou ženou s dětmi dva roky, pak se rozejdou, najde si zase další s dítětem, to potom nemůžeme chtít od prarodičů, aby si k dětem budovali nějaký vztah (i naopak děti k nim), když už se za dva roky třeba vídat nebudou.

Děti za to nemohou a dospělí by jim tyto situace měli co nejvíc ulehčit a zjednodušit. Sama mám sedm vnoučat, pět vlastních a dvě vyvdané u dcery. Chlapec je ve střídavé péči, dcera si sama zvolila žít u otce a mé dcery. A protože mám ještě i já rodiče a tchýni, je u nás babiček mnoho, takže já jsem babička Mirka, moje mamka babička Oli apod. Přece nebudou děti říkat prababičce prababičko. Nevlastní vnoučata jsem sice hlídala minimálně, ale jinak dárky, oslavy a všechno je stejné. Byla mi v tom vzorem moje zlatá tchýně, která také nevlastní vnoučata brala vždy za svoje vlastní a ony ji za svoji další babičku

To je v pohodě. Když si navzájem zvykáte jen s jedněmi vnoučaty, není o čem. Kdybyste ale měla co dva roky stále nová a nová "vnoučata", taky byste to viděla i z jiného úhlu pohledu.

Pokud odmitla být babičkou, tak už je jenom bába. Děti si v tom umějí udělat jasno a bývají nekompromisní.

Nikdo není povinný dělat babičku, když nechce. Nevlastní vnoučata jí mohou říkat jménem nebo třeba teto. Není nutné hned někoho urážet jen proto, že nezapne city na povel.

Pro psychicky labilní a méně inteligentní jedince je tohle asi problém a až do příslušného věku doroste generace dnešních sněhových vloček, zaplní možná nevlastní dědečkové a babičky psychiatrická oddělení v celé zemi, ale normální lidé s alespoň průměrnou inteligencí podobné nesmysly vůbec neřeší. Sám mám dvě nevlastní vnučky a samozřejmě mi říkají normálně dědo. Dědečky mají holky dokonce rovnou 4 a protože nejsou zaostalé, orientují se v tom naprosto suverénně.

Hrozný žvásty degenerující společnosti.

Nemám problém aby mně děti od synovy přítelkyně říkaly “ babi.” Našel si přítelkyni s dětmi, beru je jako vlastní. Nedělám rozdíly.

Úžasné. Ale o tom ten článek ouplně není – totiž o ještě takto jednoduchém vztahovém vzorci. Dnes už totiž rodinné vztahy tak degenerují, že jeden rozvod/rozchod mnohým lidem nestačí.

A když pak Vám syn třeba přivede další a další "přítelkyni" a jejich případné děti, zatímco ty předchozí ze života zmizí (anebo třeba ani ne či jen tak napů), také budete tak nad věcí?!

Když jsem se rozvedl a našel novou přítelkyni s dítětem, tak jsem to dítě vůbec ke svým rodičům nevozil. Nemohu po svých rodičích chtít aby dělali babičku pro ně cizímu dítěti ..

Co kdyz by treba sami chteli?

mobil je pomůcka pro introverty, jak uniknout z nekomfortní situace.

To si nemyslím, já jsem extrovertní a na mobil utíkám když se ve společnosti nudím