Všechny tyhle pocity jsou normální a znám je. Od toho, že jsem si taky nikdy neuměla s dcerou hrát - myslím třeba hrát na obchod, na doktora apod. Vždycky jsme skončily u knížky nebo u kreslení nebo šly ven. Předstírat, že jsem prodavačka, to fakt nedávám.

A zlobení, to je kapitola sama pro sebe. Nejvíc na to pomáhá Bohemka Demi Sec, sice to leze do peněz, ale zas je to lepší, než se pokusit narvat sedmiletého fakana do babyboxu - zítra toho litujete a navíc by se to stejně profláklo; tyhle větší děti už mají sousedi zmapované, to je akorát na ostudu.

Dneska je jí šestnáct a už se tomu akorát směju

Bezva, víc takových normálních matek. Jen pro usmání: jednou měla moje žena "geniální" nápad jet, resp. letět, na dovolenou s našimi, tehdy třemi vnuky. Do Bulharska. Jeden pětiletý a dva měli rok a půl. Hrůza. Každý večer jsme totálně sedření vypili flašku ginu s tonikem. Po "dovolené" jsme si musili vzít dovolenou na opravdu zotavenou. Dětičky...

no to jsou nápady

Prosím, kdo to je vlastně ta paní?

prosím, přečtěte si článek, tam je to hodně pěkně vysvětleno

Děs běs, no

Myslím ta paní, ne děti

Nevím, co paní čekala, že jako spustí nějaký obláček trvalého štěstí, když si přitom uvědomuje, že mateřský typ nikdy nebyla. Mně naopak přijde zjevné, že děti vyloženě jako hobby má jen část lidí (bez ohledu na pohlaví), nemluvě o tom, že dítě může být třeba i vážněji nemocné nebo jinak problémové, ap.

Hormony spustí nějakou potřebu dítě ochraňovat, krmit, ap., ale sotva zařídí, aby člověka bavilo dětem vymýšlet zábavu, uvědoměle je vychovávat, atd. V tomto je dnešní doba náročnější. Divím se akorát, že to někdo nevidí, nedokáže si to představit předem a složitě o tom přemítá.

Já bych řekl, že prostě netušila co ji čeká. A moc se tomu nedivím. O spoustě negativních věcí se otevřeně moc nemluví.

Já si jako relativně čerstvý táta stále pamatuju ty šoky a tápání. A to jsem byl jen nevyspalý, žádné stehy a bouře hormonů.

Škoda, že se o těch knížkách dočítám až teď - dočíst se o nich jenom o měsíc dřív, hned bych věděla, co si přát k Vánocům. 😆 Ale na druhou stranu - s naším dítkem teď stejně nemám čas číst, takže se nic nestane, když se ty knížky koupí o něco později.

Tak to tedy poklona mojí ženě. Byla občas naštvaná a utahaná, ale vždycky děti milovala a dokonce jim psala básničky. I mně. Nepije a pokud vím, tak nikdy necítila, že by ji děti nějak štvaly. Dokáže se rozčilovat kvůli maličkostem a nadávat mi i od rána do večera, ale nikdy "neměla dítěte plné zuby". Vlastně spíš kvůli dětem nadávala občas mně, aby si ulevila. Když jsem jí to řekl, tak se tomu zasmála.

No, nevím, ale pokud situaci popisujete slovy "naštvaná a utahaná, dokáže se rozčilovat kvůli maličkostem a nadávat mi od rána do večera", tak to spíš vypadá, že je na tom hůř než paní z článku, akorát že ta se to nesnaží tak pěkně učesat.

Konečně normální máma!!!

Diskriminace. Já napsat to slovo z titulku, dostanu ban.

Mluví, jak to cejtí. To je v pořádku. Je mi to sympatické. Každý nese mateřství jinak. A nepochybuju, že má svoje děti ráda.

... jak to cejtí, nebo jak to kvůli článku přehání?