Podle lékařů je střední věk období mezi 45. až 60. rokem. Zatímco ženy do něj vplouvají s příchodem menopauzy, která jim zavírá dveře k mateřství, muži žádný podobný předěl nemají. Jediné, co vnímají, je stále se zvyšující číslo na narozeninovém dortu a úbytek sil.
„Jsem jako soudek,“ mračí se pětačtyřicetiletý Ludvík, který měl ještě před pár lety hezkou sportovní postavu a s přáteli podnikal výlety na kole: „Teď se mi nic nechce. Nejraději bych jen ležel na gauči a spal.“ Jeho manželka Táňa smutně pokyvuje: „S Ludvíkem nic není. Dokonce ho přestal zajímat i sex!“
Situace, v níž se tito manželé ocitli, není neobvyklá a trápí tisíce dalších párů. Málokdo tuší, že tento problém má biologický základ – úbytek hormonu testosteronu, který u mužů ovlivňuje růst svalové hmoty, rychlost metabolismu a také sexuální apetit. Jak poznáte, že se toto citlivé období týká i vašeho partnera?
Začíná „dědkovatět“
Všichni občas bručíme. Zmáhají nás starosti, povinnosti a nedostatek času na to, co bychom opravdu chtěli. Jenže co dělat, pokud se ze špatné nálady stane zvyk?
„To je problém mého manžela. V poslední době je podrážděný. Všechno mu vadí, je popudlivý a nesnesitelný. Když se proti jeho námitkám ohradím, tak mi řekne, že tu nemusí být, že odejde. Ať si pak děti živí někdo jiný. Už mám těch jeho řečí po krk,“ zlobí se čtyřicetiletá Jana z Přerova na svého o pět let staršího muže.
První pomoc: Věřte, že tento neutěšený stav je jen dočasný a jednou skončí. Místo toho, abyste partnera plísnila za černé myšlenky, zkuste mu položit jedinou otázku: „Co bys opravdu chtěl?“ Vysvětlete mu, že má před sebou spoustu let a svá přání si může splnit.
Prudká změna chování
Říká se, že změna je život. Ale v případě člověka, kterého znáte roky, je jakýkoliv výkyv nepříjemný. „Znám svého manžela dvacet let, ale to, co předvádí teď, by mě vůbec nenapadlo,“ kroutí hlavou padesátiletá Věra z Mostu.
„Manžel trpí nespavostí a dost zanedbává hygienu. Když si vedle něj lehnu, tak cítím jeho pot,“ stěžuje si. „Nechápu, proč se nejde umýt! Jenže on je v poslední době prostě takový bez zájmu. Říká, že jsem hysterka, protože jemu se stačí umýt jen třikrát či čtyřikrát týdně. Nechápu to!“
Muži v přechodu. Aneb když se z elegánů stávají dědci. Jde to jinak? |
První pomoc: Uvědomte si, že partnerova nedostatečná hygiena je nejspíš důsledkem deprese. Zkuste s ním promluvit a řekněte mu, jak se jeho přístup k osobní hygieně změnil a že vás to hodně trápí. Nezahrnujte ho výčitkami, ale nabídněte mu pomoc. Zajímejte se o to, co cítí a co potřebuje. Pokud se bude jeho deprese prohlubovat, je nutné kontaktovat odborníka.
Pocity vnitřní prázdnoty
Další indicií toho, že váš partner zažívá krizi středního věku, je jeho nechuť cokoliv dělat. „S manželem máme jeden velký sen, chceme si pořídit chatu. Když jsem nedávno našla jednu krásnou usedlost nedaleko našeho domova, byla jsem si jistá, že je to to pravé. Hned jsem to řekla muži a objednala nás na společnou prohlídku,“ říká Ivana z Prachatic.
„Jenže jeho reakce byla naprosto strašná. Namísto toho, aby mě podpořil, začal mluvit o smrti, stáří a zbytečném utrácení peněz. Jenže mně je pětapadesát a umírat ještě nehodlám. Tu chatu si koupím klidně i sama. Ještě dnes zjistím, jestli by mi dali v bance hypotéku,“ dodává nazlobeně.
První pomoc: Zkuste si zachovat chladnou hlavu a nepoddávejte se partnerově špatné náladě. Naopak se ho pokuste motivovat k věcem, které by ho mohly bavit, barvitě popisujte jeho budoucí radost a zážitky. Například: „U chalupy je krásný les, budeme tam společně chodit na houby. A večer budeme sedět na terase a popíjet víno...“ Čím konkrétněji si bude pozitivní věci představovat, tím více se na ně naladí a bude je schopen přijmout.
Pochyby o tom, co je vlastně pravda
Představa, že život se krátí, může u některých mužů vyvolat paniku. Začnou o sobě pochybovat, přehodnocovat své priority, názory a přesvědčení. Výsledkem bývají zbrklé reakce, jež mohou vést k unáhleným rozhodnutím.
„Můj muž se zbláznil!“ přitakává padesátiletá Martina z Prahy a vypráví svůj příběh: „Z ničeho nic koupil starý karavan a řekl mi, že se se mnou rozvádí. Prý ho celé manželství uzurpuju a dusím. Teď chce být svobodný, cestovat v karavanu a žít svůj život. Já i děti jsme z proměny našeho tatínka dost v šoku.“
Příběh Lucie: Můj muž neumí stárnout, rodinné úspory utratil za sporťák |
První pomoc: Rychlá změna životního stylu vašeho muže nemusí znamenat konečné rozhodnutí, ale jen pokus odrazit se ode dna. Pokuste se zachovat klid, trpělivost a nadhled. Je možné, že jde jen o krátkou epizodku, díky které si uvědomí, co je pro něj důležité, a vrátí se k vám.
Časté záchvaty nostalgie
Čas běží a vzpomínky zůstávají. Jaké to bylo, když jsme byli mladí a měli jsme celý život před sebou? Podobné sladkobolné vzpomínky dokážou člověka pronásledovat dlouhé dny i noci. A bohužel nepřinášejí nic dobrého.
„Nedávno byl u nás vnouček. Chvíli si hrál s legem a pak začal kňourat, že se nudí. Manžel okamžitě vypěnil, jak je ten kluk rozmazlený. Vždyť on v jeho věku neměl ani čtvrtinu hraček, co má náš malý Alex! A hned se pustil do moralizování a nadávání. Nakonec mi snad i připadalo, že malému závidí. Ne to lego, ale jeho věk,“ kroutí hlavou šedesátiletá babička Petra z Brna.
První pomoc: Výlet do minulosti nic neřeší. Obzvlášť, když jde spíš o útěk před tím, co je teď. Zkuste svému muži vysvětlit, že každá fáze života je krásná a může člověka těšit. Je pořád spousta času zažívat hezké věci a plnit si své sny. Dejte svému muži najevo, že ho milujete a je pro vás důležitý. Vaše citová podpora mu pomůže k nalezení stability i sebevědomí.
Věčné srovnávání s druhými
Každý máme jeden život. A jak ho využijeme, záleží na nás. Přesně tato myšlenka trápí spoustu mužů ve středním věku, protože cítí deficit. Najednou jim připadá, že ve svém čase nevyužili příležitosti a už jim „ujel vlak“. Tyto pocity ještě znásobí srovnávání se s jinými, nadanějšími, lepšími a úspěšnějšími lidmi v okolí.
„Manžel si prostě nedá pokoj. Místo toho, aby byl rád, že je zdravý a má hezkou rodinu, užírá se tím, že jeho švagr toho dokázal víc. Vlastní firmu, nemovitosti, v létě jezdí na dovolenou k moři. Zatímco můj muž je zaměstnanec, žije od výplaty k výplatě a bojí se, aby ho před důchodem nevyšoupli z práce. Říkám mu, ať toho věčného srovnávání nechá, ale on se v tom vyloženě utápí a nedělá mu to dobře,“ stěžuje si osmapadesátiletá Renata z Mělníka.
První pomoc: Řekněte svému muži, že dělal v daný okamžik všechno pro to, aby vás dokázal zabezpečit. Zeptejte se ho, čeho by chtěl v životě ještě dosáhnout, a podpořte ho i v těch nejbláznivějších nápadech.
Co dalšího pro něj můžete udělatPodporujte ho – Dělejte všechno pro to, aby měl váš partner ze sebe lepší pocit. Motivujte ho ke sportu (díky tomu si zlepší kondici a zhubne), cestování či dalšímu vzdělávání. Zkrátka k čemukoliv, co ho obohatí a umožní mu rozlet. Naslouchejte mu – Představa, že ho někdo vnímá a slyší, mu dodává pocit, že v té těžké situaci není sám. Sdílejte jeho úspěch – I sebemenší věc, která se vašemu muži povede, je důvod k radosti a oslavě. Nebojte se změn – Zažitý stereotyp může na některé muže působit jako klec. Cítí se v ní spoutaní, nehybní, jako ve vězení. Zkuste proto přistoupit na změnu životního stylu. Nebojte se společně vyzkoušet nové věci a trochu si rozšířit obzory. Vydejte se na cesty, dopřejte si adrenalinový zážitek nebo se odstěhujte na místo, o kterém jste vždycky snili. Všechno je povoleno! Chvalte ho, co to dá – I nejnepatrnější úspěchy dokážou člověka povzbudit a vlít mu novou energii do žil. Využijte toho. |
