Manželovi rodiče bydlí mimo Prahu, takže s jejich pomocí jsme počítat nemohli. Ale nabídli se naši. Jenže i oni bydleli v bytě s majitelem, a ten už se zvedáním nájmu začal.
Dohodli jsme se proto, že si společně kousek za Prahou koupíme domek. Po roce hledání se nám to konečně podařilo. Není to sice ideální, ale rodiče i my máme své soukromí, pouze kuchyň a koupelna jsou společné. Naši jsou naprosto nekonfliktní lidé a můj manžel je pořád v práci, tak jsem si myslela, že to půjde. Vyjdu přeci s vlastní matkou.
Po měsíci ovšem nastalo zděšení. Táta, místo aby dělal něco užitečného, tak provádí naprosto nesmyslné úpravy na zahradě, které místo aby prostředí vylepšovaly, tak ho hyzdí. Máma, o které jsem si myslela, že bude uklízet, když je v penzi, zatímco já chodím do práce celé dny, jen čučí na televizi a neumyje ani nádobí.
Vůbec nechápu, co se to s mými rodiči, se kterými jsem deset let nebydlela, stalo. Z pracovité maminky je líná bába a z činorodého tatínka kazisvět. Jsem zoufalá, můj sen o harmonickém soužití se naprosto vytratil. Místo aby nám pomáhali, vlastně přibyli do naší domácnosti jako dva přítěžky, po kterých je nutné všechno uklízet, nakupovat pro ně, mýt špinavé nádobí a zacákanou koupelnu.
Máme teď pouze dvě řešení, vydržet, nebo se odstěhovat. Ale přeci neodejdeme z domu, na který platíme hypotéku, zase do podnájmu, to bychom asi už neutáhli. Poraďte mi prosím:
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 23. srpna 2009. Anketa je uzavřena.
