Šrámy z minulosti
Výsledkem dětského traumatu života s manipulativní, nebo až týrající matkou, je výrazná ztráta sebevědomí a sebehodnoty. Teprve později v průběhu života se sama naučíte chápat, že jste nebyla tak trestuhodná, tak špatná, tak hloupá, nevděčná a vzdálená obrazu běžné dcery z normální rodiny. A dlouhou dobu se pochopitelně za to, jak neustále trestuhodným dítětem jste byla, stydíte.
TEST: Necháte se sebou manipulovat? |
Toto všechno uvědomění už máte možná za sebou. Víte, že svou hodnotu již máte. Uplynula řada let, možná i desetiletí, a vy žijete svůj více či méně úspěšný život. Stejně ale stále cítíte, že na vás matka „může“… Co s tím?
Máme pro vás tři kroky, jak vystoupit ze stínu matky manipulátorky. Když se jich budete držet, drápky minulosti budou méně ostré.
Jsem dobrá!
Pravidelně se ve svém životě ohlížejte a opakujte si vše dobré, co jste vlastními silami dokázala. Všímejte si toho, co máte a za co jste životu vděčná. Víc než ostatní sama pro sebe vzpomínejte na krásné chvilky, na to, kdy vás někdo skutečně ocenil. Kdy jste byla vážně dobrá, nebo opravdu šťastná.
Zásadní roli v prožívání emocí hraje chování matky, říká psychiatr Honzák |
Podobné techniky jsou součástí každé psychoterapie zabývající se traumaty z dětství. Člověk se sníženým sebevědomím má totiž sklony podceňovat se a zapomínat na to dobré. Jeho pozornost je automaticky upřena vždy k tomu ohrožujícímu a špatnému, protože na to byl zvyklý. A protože právě to mu zachraňovalo život v dětství; dávat pozor, vyhýbat se neustále hrozícímu nebezpečí.
Ale to už nyní nemusíte. Zkuste svůj mozek, alespoň co jen můžete, naučit, že prožívat dobré a hezké, je normální. A že to hezké je také vaší součástí.
Odpustím matce i sobě, ale nezapomenu
Odpuštění je ožehavé téma. Ne, nemusíte uznat, že rodiče dělali, co mohli. Možná ano, je ale dobré vědět, že někteří zlo na dětech konají záměrně, z vlastního rozhodnutí. Toto je ryze individuální a váš vlastní příběh musíte posoudit sama.
Mlčení, tlak, výčitky. Manipulace je plevel komunikace, říká psycholožka |
Jedno lze ovšem paušalizovat. Odpusťte sobě, že jste v tom musela žít a vyrůst, oceňte, že jste přežila a dokázala vyrůst a dospět. Nechte minulost za sebou.
Docela dobře pomáhá spíše duchovní poučka: „nechám osud, ať se postará o viníky, to není moje práce, a já smím jít dál a dýchat volně“. Prostě si dovolte jít dál. Nemusíte se nijak vázat k minulosti, pokud to nejde, řešte pak dílčí problémy, které vás v minulosti drží.
Mnoho dcer má stále pocit povinnosti k rodičům nebo se snaží i v dospělosti matkám dokázat, že jsou dobré. Netuší však, že z jejich snažení agresor žije. Stále tak matku manipulátorku ujišťujete, že za nic nestojíte, když jí stále potřebujete podlézat. Ne, není to budování kamarádského vztahu.
Nezapomínejte, co se stalo. Ale nevzpomínejte zbytečně.
Jsem ochránce svých vlastních hranic
Právě to nezapomínání vám pomůže chránit si své hranice. Ty ale musíte nejprve zdravě vybudovat. Odstranit, třeba i s pomocí psychoterapie, všechna místa, která jsou vaší slabinou a kterými matka proniká do vašeho soukromí, kde s vámi manipuluje nejsnadněji.
„Chci, aby mě všichni měli rádi.“ Jen cesta ke zklamání. Jak nastavit hranice |
Určete si podmínky, které jste schopna snášet bez toho, aniž by vás to vysilovalo. Stanovte si oblasti, do kterých ji pustíte, protože tam se ubráníte, nebo to pro vás není tak důležité.
Klasickým hrubě zjednodušeným příkladem je například vědomí, že matka se ráda pouští do vašich vlastních dětí a štve je proti rodičům, pak podrobné informace o dětech musí být tabu a oblast, kde se bavit můžete, bude ta o počasí. Nebo o nákupech.
Samozřejmě všechny tyto oblasti jsou velmi citlivé a je dobré na to nebýt sama. Zkuste všechno nejprve řešit po dobrém, určit zdravá pravidla, ale nedávejte mnoho šancí, pokud je matka nerespektuje.
V čem vám matka manipulátorka nejvíc ublížila? Hlasujte v anketě na další straně.
