Velký věkový rozdíl
Karolína (21) se s o šestnáct let starším Petrem seznámila v domě, kde bydlela. Přistěhoval se o patro výš ke svému bratrovi. „Byl jsem po rozvodu a nechtěl jsem do nějakého vážného vztahu, tak jsem si říkal, že zkusit to s mladší holkou může být zajímavé,“ popsal Petr.
„Moje rodina samozřejmě říkala, že je na mě moc starý, že bych si měla najít mladšího, ale já jsem je neposlechla, protože jsem chtěla být s Péťou,“ vysvětlila Karolína.
Navzdory nelibosti rodiny i pomluvám cizích lidí zůstali spolu. „Ze začátku to bylo jen takové lehkomyslné povyražení,“ přiznal Petr. „Potom časem, jak se Karolína projevovala, tak se ve mně něco zlomilo a řekl jsem si: ejhle, tady by to mohlo vyjít.“
O miminku začali mluvit, když spolu bydleli druhým rokem. „Já jsem na to moc přistoupit nechtěl, chtěl jsem, aby ještě počkala,“ vysvětlil Petr. „Uvědomila jsem si, že Péťa je nejlepší. Ve všem mi pomůže, je vtipný, hlavně je hrozně hodný a určitě bude dobrý otec.“
Do porodnice Karolínu doprovodil nejen Petr, ale také její sestra Kristýna. „Já se bojím, že až porodíš, tak se rozbrečím,“ neskrývala dojetí. „Je mi tě strašně líto, ale zároveň je to strašně hezký,“ popsala.
Karolína, která statečně překonávala bolestivé kontrakce, nadhodila, že už bude určitě brzo rodit. Totéž konstatoval i službu konající lékař. Vyšetřil ji a řekl: „Vy rodíte. Máte skoro půlku porodu za sebou. To jste mě tedy překvapila.“
„Vidíš, já jsem tomu věřila,“ usmála se na partnera Karolína. „Heleďte, vy rodíte, jako kdybyste to už někdy dělala,“ chválila ji porodní asistentka. A k velké spokojenosti všech zúčastněných porod probíhal rychle a bez potíží.
Za podpory sestry a partnera se Karolína blížila k finiši. „Vy rodíte jak závodník,“ poznamenala porodní asistentka. A stačilo už jen několik zatlačení a Charlotka byla na světě.
Viděla jsem dva čápy
Čtyřiatřicetiletá Andrea a o tři roky starší Lukáš jsou sehraná dvojice. „Jsme spolu už od mých osmnácti,“ prozradila nastávající maminka, která si přála k sedmiletému synovi ještě holčičku a čeká rovnou dvě.
„Jeli jsme pro Davídka na tábor a já viděla na poli dva čápy. Říkám: Lukáši, co kdybychom měli dvojčata? To by bylo strašný,“ vzpomíná Andrea. „A pak jsem šla k doktorce a ona říkala: ale já jsem nechtěla, abyste měla dvě děti s tou vaší diagnózou!“
Andrea je totiž diabetička. Když čekala syna Davídka, objevila se u ní v pátém měsíci těhotenství cukrovka. „Všichni jsme mysleli, že zmizí po porodu, ale já jsem zrovna jedna z mála, komu nezmizela. Beru to tak, že co má být, to má být.“
„Doktoři říkají, že je všechno v pořádku,“ okomentoval manželčino druhé těhotenství Lukáš. „Ale já jsem takový, že si řeknu: když to nemá být, tak to není,“ dodal smířeně. S Andreou už kdysi o jedno miminko přišli.
„To bylo na moje narozeniny. Na kontrole jsem se dozvěděla, že nežije. Byla jsem z toho špatná a dva roky jsem pak nechtěla o dítěti slyšet,“ vzpomíná Andrea.
Když si k Davídkovi chtěli pořídit další dítě, ani je nenapadlo, že by mohly být dvě. Celá rodina se na holčičky těšila. „Já se budu starat o jednu, máma o druhou a táta bude vydělávat peníze,“ shrnul rodinné plány Davídek.
Andreu v plzeňské porodnici hospitalizovali už před plánovaným porodem, protože měla vysoký krevní tlak a otoky na nohou, rukou, v podbřišku a obličeji. „To je stav, který u diabetičky může být komplikací,“ konstatoval lékař.
„Jedním z příznaků preeklampsie je vysoký krevní tlak matky. A tím, že má maminka zvýšený tlak, tak dochází k snížení průchodnosti živin placentou, miminko přestává růst a už se mu tam nedaří,“ vysvětlila porodní asistentka.
„Preeklampsie se nedá vyléčit. Vyléčí se jen tak, že se ukončí těhotenství. Sledujeme maminku laboratorně, jestli ještě můžeme čekat, nebo ne. Je spousta kritérií, která se musí hodnotit a podle toho se postupuje,“ dodala.
Protože výsledky z laboratoře nebyly ideální, rozhodli se lékaři přistoupit k císařskému řezu o několik dní dřív. Spinální anestezie Andree umožnila spatřit své holčičky ve chvíli, kdy se narodily. Byla během operace při vědomí a měla znecitlivěnou pouze spodní polovinu těla.
„Ucítíte jen tlaky, tahání, ale neucítíte ostrou bolest,“ vysvětlovala jí před zákrokem porodní asistentka. Andrea zaháněla nervozitu na sále vtipkováním, ale byla ráda, že Nela i Laura jsou v pořádku.
Dva roky to nešlo
Pětadvacetiletá Kristýna a sedmadvacetiletý Jan se seznámili před osmi lety. O šest let později si řekli, že by chtěli miminko, tak Kristýna vysadila prášky. „A furt nic, nešlo to. Tak jsem docela panikařila,“ vzpomínala.
„Mně dělali spermiogram a vyšla nula,“ přiznal Honza. „Pak jak jsme tam jezdili, tak se to postupně zlepšovalo,“ dodal. „Sice byly mrtvý, ale nějak se to povedlo,“ usoudila jeho žena.
Lidé, kterým se nedaří počít miminko, si často pořizují pejska nebo jiného mazlíčka. Kristýna s Janem si koupili auto. „Pejsky už totiž máme dva,“ přiznali. A povedlo se – Kristýna otěhotněla.
Ale nebylo to zcela bez komplikací. „V šestém týdnu těhotenství mi prasklo slepé střevo a ještě k tomu mi hnisal levý vejcovod. Tak jsem musela na operaci,“ vzpomínala s tím, že se bála, aby se miminku nic nestalo.
„Ona si hledá na internetu různý choroby a pak si to vztahuje na sebe, že jí něco je, že je nemocná,“ prozradil Jan. „Já jí říkám: nekoukej na to, pak ti bude blbě.“ Jenže Kristýna se bránila: „To jen v tom těhotenství, protože mám strach.“
V porodnici, kam s manželkou přijel, se Honza očividně cítil nesvůj. Ale ani Kristýna nebyla ve své kůži. Když jí odtekla plodová voda, omlouvala se a nabízela, že to uklidí. „To je ukrutná bolest, to jsem nečekala,“ svěřila se manželovi. „To je jako když tě píchne včelička,“ vtipkoval. „Mě to tedy nepřijde vůbec vtipný,“ zlobila se. „Já to asi nevydržím bez nějakých prášků.“
„Ne všechna analgetika jsou vhodná, aby byl porod plynulý a neovlivnilo to tolik ani matku, ani plod,“ vysvětlila porodní asistentka před tím, než dala Kristýně injekci na bolest.
Při měření ozev miminka se pak strhl poplach. „Holky, sežeňte mi doktora,“ volala porodní asistentka na kolegyně, protože se jí naměřené hodnoty nezdály. „Ozvičky, to je srdeční akce miminka a podle toho se dá poznat, jak se tam miminku daří,“ vysvětlila později.
Podle přivolaného lékaře se někdy i naprosto fyziologický porod může změnit v rizikový. Pro jistotu proto požádal o pozastavení plánovaného císařského řezu s tím, že možná bude potřebovat sál.
Naštěstí se ukázalo, že miminko je v pořádku. „Někdy, jak ten vaginální nález pokročí a hlavička začíná vstupovat do pánve, může miminko takhle reagovat,“ vysvětlil lékař.
„Pojď už ven,“ povzbuzovala Kristýna své dítě. „Strašně to tlačí,“ stěžovala si. A miminku se opravdu už chtělo na svět. „Nemručet, nekřičet, pořádně zatlačit,“ radila Kristýně porodní asistentka. „Teda ty ses tam zašmodrchal, chlapče,“ pokáral v žertu novorozence lékař, který ho vymotal z pupeční šňůry. Tu pak tatínek třesoucí se rukou ustřihl.
Když mu dali do rukou syna Eliáše, radila mu manželka: „Mluv na něj, on tě zná, neboj se na něj promluvit.“ A hned začala plánovat, že si budou muset koupit další auto, až budou chtít druhého potomka.
