Józe se věnujete už řadu let. Jak jste se k ní dostala?
Jako dítě jsem dělala judo. Tou dobou jsem se s jógou setkala poprvé. Nedobrovolně. K druhému setkání došlo na sportovním gymnáziu v Pardubicích. V rámci všeobecné přípravy tehdy paní učitelka občas zařadila pozdravy slunci, což mě moc nebavilo, ale stejně jako trenér na judu vyzdvihovala jeho přednosti. Učila nás, že tělo připraví na výkon a zahřeje, což jsem pochopila až o pár let později.
S nástupem na vysokou školu jsem po operaci slepého střeva skončila s judem a zvažovala, jakému sportu se budu dál věnovat. Na řadu přišel aerobic, kickbox a plavání. Začala jsem se zabývat jógou a došlo mi, že můj trenér i učitelka měli pravdu, jóga může tělo velmi všestranně rozvíjet.
Tehdy jste ji brala jako další sportovní aktivitu?
Postupem času mě začala zajímat i filozofie jógy. Když jsem dostudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu, ještě tady nebyla v širším povědomí; třeba můj táta myslel, že je to věštění z křišťálové koule nebo z kávové sedliny!
V roce 2007 jsem se přihlásila na Hindu University v USA, absolvovala poměrně náročné přijímací řízení – a vzali mě. Bylo to skvělé studium, při němž jsem se věnovala kromě jógy i jógové terapii a při ní ájurvédě. Od té doby vše převádím do svého života, ale jelikož jsem vyrostla v materialistickém světě, na všechno potřebuji důkaz, proto se zabývám i výzkumy a jejich výsledky. Dodnes čerpám ze svých odborných znalostí anatomie, fyziologie a kineziologie.
Kam je možné za vámi přijít na lekci jógy?
Ve svém jógovém studiu v Praze mám pro veřejnost pouze dvě lekce týdně, věnuji se tam převážně jógové terapii, která nahlíží na člověka z pohledu ájurvédy, jógy a psychologie.
 |
Můžete vysvětlit, o co jde?
Ájurvéda je tradiční indický systém medicíny starý pět tisíc let, který se věnuje prevenci a léčbě nemocí. Jeho název lze zjednodušeně přeložit jako věda o dlouhověkosti. Pracuje s fyzickým, energetickým a mentálně emocionálním já, protože zdraví je harmonie těla, ducha a mysli. Ájurvéda mění přístup k životu, pracuje s myslí, mění naučené stereotypy chování podobně jako jóga. Věnuji se jí převážně v Resortu Svatá Kateřina, kde působím jako programová ředitelka.
Pendlujete tedy mezi Prahou a Vysočinou?
Svatá Kateřina je moje hlavní působiště, jsem tam od pátku do pondělí, zbytek týdne trávím v Praze. Podle jógové filozofie bych resort označila za svou arthu, tedy aktivitu, která mi přináší peníze a zdroje, abych se mohla věnovat svému poslání, což je dharma. My Evropané máme občas pocit, že obojí se musí krýt, mé zaměstnání musí být mým posláním. Tak to ale není. Svou práci mám ráda, ale mým posláním je jógová terapie, vzdělávání lidí v oblasti jógy a ájurvédy, psaní knih. Díky práci se svému poslání můžu věnovat v klidu a bez stresu.
Jídlo je to jediné, o čem rozhodujete jen vy sami. Třikrát denně se rozhodujete, co do svého těla dáte.
S jakými problémy či přáními vás lidé vyhledávají?
Pokud se chce někdo učit jógu, pozvu ho na své online vzdělávací kurzy nebo na jógové víkendy v resortu. Na terapii ke mně chodí lidé s výhřezem plotýnky, roztroušenou sklerózou, poruchami endokrinního systému, neplodností a jinými obtížemi. Jógovou terapií se jim snažím zkvalitnit život. Na prvním místě je ale vždy jedna věc: Nemůžu se cítit dobře, dokud nebudu dobře jíst.
Chcete říct, že nejdůležitější v přístupu ke zdraví je jídlo?
Ano, jídlo je na prvním místě. Když jíte potraviny, které jsou pro vás nevhodné, nedodáte tělu dostatek živin. Tělo navíc vytváří spoustu toxického odpadu, který ho zanáší na úrovni všech tkání. Na druhém místě v produkci toxických látek jsou aktivity, kterým se věnujete, a na třetím společnost, v níž se pohybujete.
Jak zabráníte tomu, aby se v těle netvořily toxické látky? Těžko přijdete do práce a řeknete, s jakými kolegy nebudete spolupracovat, protože na vás působí toxicky. U některých aktivit se sice můžete rozhodnout, zda se jim budete věnovat, nebo ne, ale většinu prostě vykonávat musíte, ať se vám chce, nebo ne. Ale jídlo? To je jediné, o čem rozhodujete jen vy sami. Třikrát denně se rozhodujete, co do svého těla dáte.
Počkejte, jenom třikrát denně?
Výzkumy ukazují, že tělo potřebuje pět hodin, aby se obnovila hladina inzulinu. Když jíte častěji než třikrát denně, vyčerpáváte slinivku, která musí produkovat další inzulin a nemůže regenerovat. Záleží však i na ročním období. V létě, kdy je vedro, které oslabuje, je dobré se nasnídat a pak mít až pozdější oběd, klidně spojený s večeří. Někdo naopak musí jíst čtyřikrát denně, protože hlad u něj vyvolává agresivní stavy. Každý jsme jiný, ale obecně platí, že největší jídlo dne bychom měli sníst mezi desátou a čtrnáctou hodinou, kdy je nejsilnější trávicí oheň. Využijete tak přirozenou sílu trávení a v těle zůstane méně odpadu.
Zuzana Klingrová
|
Často ale slýcháme, že je třeba jíst pět porcí ovoce a zeleniny denně. Kam je máme zařadit, když ne jako svačinu?
Čerstvé syrové ovoce doporučuji na konci jara a v letním období. Podle ájurvédy je třeba jíst ovoce vždy alespoň krátce tepelně upravené. A svačiny skutečně nejsou potřeba. Když si tělo zvykne na pravidelnou stravu, budete jíst s mírným hladem, což je zdravé, a porci strávíte bez problémů. Je však třeba jíst potraviny, které jsou pro vás vhodné, a hlavně jejich vhodné kombinace.
Jak zjistíme, které to jsou?
Ideálním způsobem je vést si alespoň dva týdny potravinový deník, v němž si pečlivě a co nejpodrobněji každý den odpovíte na jedenáct otázek. Například jak jste se po konzumaci jednotlivých jídel cítili, zda jste nebyli unavení, ospalí nebo třeba podráždění, neměli jste příliš zapáchající pot či stolici, pocit nadýmání, zda jste nejedli ve spěchu či vestoje, neměli jste po jídle špatnou chuť v ústech a podobně. Podrobně se tomu věnuji ve své nové knize, kde najdete i doporučené potraviny tak, aby byl váš jídelníček vyvážený a byly v něm zastoupeny potraviny lehké i těžké, hřejivé i chladivé, suché i vlhké.
Vaši knihu jsem před naším rozhovorem zběžně pročetla. Našla jsem v ní spoustu dobrých rad, ale právě jejich množství mě znepokojilo. Je toho tolik, co bych měla v životě změnit!
Na to ovšem ve své knize upozorňuji! V žádném případně nemůžete chtít změnit všechno a hned. Začněte maličkostí. Chodíte spát každý den v jednu hodinu ráno, přitom víte, že byste měli usínat dřív? Nemůžete si najednou jít lehnout v deset, to nejde. Ale zkuste to ve tři čtvrtě na jednu a po čase to půjde ještě o čtvrthodinku dřív. Máte-li dvě malé děti a bojujete o každou minutu spánku, těžko do svého denního programu zařadíte hodinovou praxi jógy. Nestihnete to a zbytečně vás to bude stresovat. Zařaďte odpolední pětiminutové dechové cvičení. Dejte na chvíli pauzu svým přetíženým smyslům, tím si mimořádně prospějete.
Jak takové dechové cvičení vypadá?
Prostě se jen pohodlně usaďte, zavřete oči a dýchejte, ideálně nosem. Vnímejte studený nádech, teplý výdech, nic jiného.
Co když se nám myšlenky rozutečou?
Třeba když se vám do hlavy během chvíle vloudí otázka, co uděláte k večeři? Nenechte se tou myšlenkou vyrušit, nechte ji zase odplout a soustřeďte se dál jen na svůj dech, kotvu své mysli.
Děláte dechové cvičení každý den?
Ano. Co se jógy týče, dodržuji režim šest dní praxe a den odpočinku. Ale dechové techniky nevynechám nikdy, je to nejdůležitější nástroj v boji proti stresu. Někdy zvládnu dvacet minut, jindy opravdu třeba jen pět, ale je dobré věnovat si aspoň chvilku. Dech masíruje bránici a vnitřní orgány, živí trávicí oheň, stimuluje lymfatické uzliny a parasympatický nervový systém, který v těle odpovídá za trávení, odpočinek a imunitu.
Pět minut denně, to by se dalo zvládnout. Máte ještě nějaký jednoduchý tip do začátku?
Snažme se eliminovat zločiny proti moudrosti. Dopouštíme se jich všichni. Víte například, že byste už měli jít spát, jinak budete druhý den nepoužitelní. Jenže zjistíte, že na internetu zveřejnili další díl vašeho oblíbeného seriálu. A tak si ho pustíte. A pak další, a ještě jeden. Nebo víte, které jídlo vám nedělá dobře, a přesto si ho dáte.
V období premenopauzy se musíme snažit o mentální stabilitu a odstranění stresových faktorů.
Ani to nezní nijak složitě. Ovšem my ženy na sobě dokážeme páchat ještě horší zločiny proti moudrosti.
Často nerespektujeme své tělo a svůj věk. Snažím se ženám vysvětlit, že každá životní fáze má jiný úkol, každá je v pořádku a je třeba se ji naučit přijmout a nebojovat proti tomu. Což nám dnešní doba, která proces stárnutí nebere přirozeně, a naopak na něj poukazuje jako na něco, s čím je třeba bojovat a za co se stydět, značně ztěžuje.
Například věk od padesátky dál je časem předávání zkušeností a věnování se sobě. Žena nemá podávat výkony, má si užívat sama sebe a plodů, kterých během produktivního věku dosáhla. Nastává čas plnit si sny. Ne že vám děti dají na celé dny na hlídání vnoučata. Ano, je to v pořádku, když vás to naplňuje, ale není to dogma, nemusíte se o ně starat, když na to nemáte energii.
Protože v té době se ženy musí ještě vypořádat s vlastní menopauzou.
Pro zdárný průběh menopauzy můžete nejvíc udělat v premenopauze. Začít s tělem pracovat, předejít tomu, aby pak v menopauze došlo k nepříjemným projevům, které všechny známe. Některé ženy se začnou zavírat do sebe, skoro se až asocializují. Jiné jsou protivné a podrážděné, další skupinu tvoří zlostné, naštvané ženy. Ani jedna z těchto variant není žádoucí.
Jak tedy se sebou v premenopauze pracovat a kdy toto období zhruba nastává?
Definice se v odborných textech liší, ale jde zhruba o období od čtyřicátého pětačtyřicátého roku života. Mění se nám chutě, trávení, spánkový rytmus, touhy, záliby, komunikace, interakce se světem. První krok, který je třeba udělat, je pochopit a přijmout tyhle změny. Jde o přechod od vlastností pitta (ostrý, intenzivní, aktivní, kdy je nejsilnější trávicí oheň ágní a metabolismus) k vlastnostem váta (suchý, lehký, uzemňující, slábne schopnost regenerace). V tomto období se musíme snažit o dosažení mentální stability a odstranění stresových faktorů. V tom kromě jiného pomáhá jóga. Jóga učí naslouchat intuici, která je klíčová v pochopení, co tělu dělá dobře a co ne.
Základní pojmy ájurvédy Ájurvéda se zabývá čtyřmi aspekty člověka: jeho fyzickou, mentální a smyslovou stránkou a duchem. Pokud chceme dosáhnout zdraví, spokojenosti, pocitu naplnění a štěstí, musíme na ně nahlížet rovnoměrně. Podle ájurvédy se vše skládá z pěti elementů, které jsou všudypřítomné a tvoří vše. Jsou to éter, vzduch, oheň, voda a země. Všichni je v sobě máme obsažené v unikátním poměru. Dóša – v překladu „to, co je vadné nebo chybné“. Jejich nerovnováha je příčinou nemocí. Ájurvéda definuje tři dóši: váta, pitta a kapha, stejně jako elementy jsou v každém z nás zastoupeny v unikátním poměru. Jejich stav se neustále mění. Každá má svůj úkol a je třeba je udržovat v harmonii. |
Pro ženy, které své tělo tak dobře neznají, je první známkou blížící se menopauzy vynechání menstruace. Někdy ale ani to ne, když mají třeba nitroděložní tělísko.
Tělísko, jak chemické, tak mechanické, je strašná věc. To je velký zločin proti moudrosti, stejně jako hormonální antikoncepce. Jsou ženy, které ji užívají třeba deset let, pak ji vysadí a diví se, že nemůžou otěhotnět. Jenže naše tělo není sebedestruktivní! Když si deset let po dobu užívání hormonální antikoncepce myslí, že je těhotné, další těhotenství logicky neumožní! Dalším zločinem proti moudrosti jsou menstruační kalíšky. Krev musí z těla ven, proto ji vypuzuje, spolu s ní odchází i z pohledu ájurvédy energie. A kalíšek, nebo ještě hůř tampon, jí v tom brání. Zablokovaný tok energie působí křeče, bolesti zad a kyčlí. Dávám přednost menstruačním kalhotkám, to je skvělý vynález.
A jak byste tedy řešila antikoncepci?
Přirozeně. Neberu antikoncepci, ale naprosto přesně poznám, kdy mi začala a skončila ovulace. Umím se svým tělem pracovat, znám ho a samozřejmě existují i kondomy.
V době, kdy náš rozhovor vyjde, budete na Floridě. Co vás tam opakovaně táhne?
Miroslav Ondříček kdysi krásně vyjádřil, proč rád jezdil na Floridu: „Zaprvé se tam hraje golf a zadruhé si tam člověk připadá mladý a hubený.“ Na Floridě je krásně, pokud hrajete golf nebo máte rádi pláže. Můžete navštívit souostroví Florida Keys nebo národní park Everglades, jinak tam vlastně nic moc zajímavého není.
A vy máte ráda obojí?
Golf ano. Ale od té doby, co jsem učila děti plavání a přístrojové potápění, vodu nevyhledávám. Prožila jsem v ní devět let, to stačí.
Vy jste neučila ze břehu?
Ne, já jsem s dětmi opravdu byla celou dobu ve vodě, ukazovala a pomáhala. Progres je pak mnohem rychlejší, než když trenér stojí na břehu a jen uděluje instrukce. A hlavně vznikne mnohem bližší a důvěrnější vztah – ostatně důvěra je při pobytu ve vodě zásadní. Ve vodě jsem trávila i šest hodin denně. Z dnešního pohledu ale vím, že to byl zločin proti moudrosti.
