Představte si následující situaci. Přijdete domů z práce a vaše dítě si stěžuje: „Kamarádka mi řekla, že jsem straight.“ Při letmém překladu daného výrazu vám probleskne hlavou, že tím pravděpodobně myslela, že je vaše dítě přímé, rovné a čestné, a vy nechápete, co je na tom tak pobuřujícího, či dokonce urážlivého.
„Mami, jako že jsem hetero,“ oznámí vám naštvaně potomek a práskne dveřmi, protože jste nejspíš úplně zabedněná, když vám nedochází, o jaký problém jde. Nedochází, že? Ačkoliv jste jistě pokrokový rodič, který jde s dobou a nemá předsudky vůči osobám s jakoukoliv sexuální orientací, patrně nevidíte žádný trabl v tom, že by vaše děcko bylo, jak to říct korektně – většinové.
Čím dál víc lidí odmítá tradiční koncepty mužského a ženského. Možná, že si všichni začínáme uvědomovat, že gender jako takový je vlastně konstrukt.
