Čtěte čtvrteční magazín Dnes+Tv a sledujte páteční RozstřelReportáž Jana Malindy ze zákulisí agentury Alibi na míru čtěte ve čtvrtečním magazínu DNES+Tv. V pátek ve 12:30 sledujte na iDNES.cz pořad Rozstřel, jehož hostem bude majitel agentury Alibi na míru Petr Macháček.  Petr Macháček vlastní firmu Alibi na míru. |
Její úkol je vesměs stále stejný: oslovit a zkusit sbalit toho, na koho jí v agentuře ukážou. A pak nasbírat co nejvíc důkazů, že dotyčný neumí být věrný, ať má objednavatel služby jakýkoliv motiv. O tom, co Andrea dělá, ví jen minimum jejích blízkých a skoro žádní přátelé.
„Nikomu to neříkám, protože vím, jaký to má ohlas.“ A jak by oponovala těm, kteří ji odsuzují? „Tak třeba tím, že nemorální by mohlo být už jen to, že někdo obětuje peníze a svědomí, aby si objednal tuhle službu. Je poptávka, je nabídka. Když to neodehraju já, tak to udělá někdo jinej.“
Bylo jí někdy někoho z těch, koho měla za úkol svést, líto? „Jednou jo.“ A naopak - přála škodolibě někomu krach vztahu? „Vyloženě ne, tyhle silný emoce do toho netahám. Prostě vykonám práci.“ Největší stres? „Stresová situace je už jen to, že ti svěří případ a ty ho musíš zvládnout, chceš uspět. Protože si říkáš - neuspěješ dvakrát, třikrát, čtyřikrát, už tě pak nebudou chtít kontaktovat a dají nový případ někomu jinýmu.“
A co je na téhle práci nejtěžší? „První kontakt, kdy dotyčného oslovím,“ říká Andrea. Ta vteřina rozhodne, jestli bude mít v dalších týdnech práci, nebo ne. „Blbý třeba je, když přešlapuješ před nějakou budovou, kde jsou kamery, můžeš snadno vzbudit pozornost recepčních, což nechceš.“
Co ještě je těžké? „Poznat, jestli ten dotyčný, co vyšel ze dveří, je opravdu on. Kolikrát jsou ti lidi menší nebo silnější než na fotce. Jednou se mi v jednom větším klubu stalo, že jsem házela očko na dva úplně jiný lidi. Pět set různých tváří, rozhlížíš se – a vypadáš trapně. Dokonce ke mně přišel nějakej týpek, co mě viděl, jak jsem navazovala kontakt s někým nepravým, a říká mi: Hele, se to skoro stydím říct, ale proč tady takhle lovíš chlapy? V tu chvíli jsem spatřila toho pravého, tak k němu přejdu a prosebně říkám: Čau, mě otravuje támhleten kluk, můžu tady bejt chvíli s tebou? A úplně přirozeně jsem ten kontakt navázala.“
Měsíčně rozvrátíme až 40 vztahů, říká majitel agentury |
Další typ stresové situace: „Když máš sbalit někoho vyloženě nevzhlednýho. Úplně vidíš, jak se ostatní koukaj – proč si ta holka vybrala zrovna jeho?“ A jemu to divné nebylo? „Naštěstí někteří chlapi si tak věří, že jim to přijde normální.“ Přes všechny úspěšné lovy i ona poznala neúspěch, stalo se jí to hned u prvního případu, který v agentuře Alibi na míru dostala. A zažila i nepříjemný moment, kdy ji objekt zájmu patrně prokoukl: „Zřejmě se klient někomu prořekl, že jsem nasazená, protože ten, koho jsem sváděla, mi najednou během konverzace odepsal: Hm a pozdravuj Libora! Tak se jmenoval ten klient.“
Absolvovala už desítky akcí, zlomila x chlápků, umí to, ale má to jednu nevýhodu: po skončení případu by se jí nemělo stávat, aby na zmíněné muže někde narazila, musí jim totálně a navždy zmizet z cesty, ovšem tím se jí neustále zmenšuje životní prostor, kde se může bezstarostně pohybovat. Protože bydlí v Praze, nebere žádné pražské případy. Soukromí si chrání mnoha cestami. Základ je, že kontakty nenavazuje pod pravým příjmením, drží si jen křestní jméno. „Jakmile mi v agentuře přidělí dotyčného člověka, najdu si ho na Facebooku a na svém pravém profilu si zablokuju všechny lidi, kteří mají společné přátele. Což můžou být i desítky lidí. Tím strávím dost času. I jeho samotného si zablokuju, aby mě nedohledal. A abych byla úplně krytá, blokuju si třeba i jeho přítelkyni – prostě všechny, kteří by mě mohli přes něj dohledat. Proto mám na Facebooku asi šest set blokovaných kontaktů.“
Nejvýkonnější aktéři agentury Alibi na míru si mohou ke svému stálému zaměstnání přivydělat i dvacet až třicet tisíc měsíčně, což ale znamená, že tomu obětují skoro veškerý volný čas a mají rozpracovány i čtyři případy naráz, které můžou trvat několik týdnů až měsíců. Andrea tvrdí, že hlavní motivací, proč to dělá, je adrenalin. Zároveň ale říká, že má hranici nastavenou tak, že by s nikým do postele nešla.
Co by ale dělala v situaci, že zájmová osoba by ji k tomu tlačila? „I to se stalo. Navíc se mi ten člověk nelíbil. Setkávali jsme se na obědech, kde nepředpokládáš, že půjdete na záchod a tam se něco stane, ale pak už na mě naléhal, chtěl různý věci, dokonce i venku mě obtěžoval a mně to bylo úplně odporný. A zároveň jsem mu musela dávat najevo, že ho chci. To je pak těžký udržet kontakt, aby měl pořád zájem.“
Klíčovým úkolem aktérky ale není bezcílné randění. U testů věrnosti musí pro spokojenost objednavatele nasbírat maximum důkazů, jaké má zájmová osoba choutky. „Musíš to mít něčím podložený - že chtěl to a to. To se dá udělat i chytře vedenými zprávami, aby ti v odpovědích potvrdil, co měl v plánu.“ A její pocity, když se to povede? „Je mi to nějak jedno. Hlavně že to mám podložený. Písmenka na displeji - to je základ,“ zaťuká na mobil.
Stejně z ní v tu chvíli, kdy mi to říká, vycítím radost policajta, který měsíc chystá zátah a pak konečně drží dealera se zásilkou drog.
„Na jednu stranu si v duchu řeknu - no jo, další, kterej se nechá zlákat zprávou... Když si představím, že bych měla partnera, kterýmu omylem někdo pošle fotku a on se na to chytí... Je svým způsobem smutný, jak se chlapi nechaj takhle lehce zlomit. Ale i nějaká radost tam je. Pro mě to je hlavně vysvědčení - oukej, jsem úspěšná.“
Majitel agentury Alibi na míru Petr Macháček byl hostem Rozstřelu:
