První těhotenství sebou přináší vzrušení, očekávání, velkolepé představy a naděje. Rázem jste nejdůležitějším rodinným členem, ostatní vám snášejí modré z nebe a společné očekávání potomka má až posvátný nádech. Všechno je zkrátka poprvé.
Výběr jména, výběr kočárku, výběr postýlky, tapet, skříněk, oblečků... Dosavadní nezkušenost nás nutí pořídit vše, k čemu nabádá reklama, jen aby novému tvorečkovi něco náhodou nechybělo. A pak se narodí. Ovace neberou konce, v porodnici málem aby přistavovali speciální křídlo jen pro vaše nadšené návštěvníky. Doma požíváte výsad královny. Ještě dlouho se budou příbuzní prát o to, kdo miminko pochová a kdo s ním pojede na procházku. Užívejte si tohle období. S dalším dítětem to již takové nebude…
Pro Ráchel jen pleny
Podobnou zkušenost mají mnozí. Patří mezi ně i Libuše Vondrová, komentující situaci s notnou dávkou humoru: "Pavlík byl hrabě. První vnouče v rodině. Neexistuje pohyb, který bychom u něho nezvěčnili kamerou či foťákem. Babičky se u nás po narození střídaly dokonce i v noci, kdyby náhodou hošík něco potřeboval a já tvrdě spala. Tchyně mi dva měsíce po porodu nosila den co den silný hovězí vývar s ovesnými vločkami a tašku mléčných výrobků. Švagrová mu od prvních dní předčítala pohádky, až kluk ječel, jak byl z té vší pozornosti už otrávený. Pořád do něho někdo něco hustil, pořád ho někdo opečovával…"
Péče však přinesla ovoce: Pavlík ve třech letech poznal všechna zvířata v encyklopedii, ve čtyřech zvládal sám číst. A v pěti zodpovědně hlídal svoji dvouletou nezodpovědnou sestru Ráchel. S ní už si totiž nikdo žádnou práci nedával. "Když se narodila Ráchel, měla doma pokojíček po Pavlíkovi, oblečky také, jen pár růžových bodíček jsem pořídila. Kočárek byl ještě dobrý, postýlka též. Koupili jsme vlastně jen pár balíků plen."
Změna byla cítit již v porodnici: "No vy už jste zkušená maminka, sprchujte se zatím, já mám vedle prvorodičku," řekla Libuši asistentka. "Za Ráchelkou přišel manžel a jedna babička, druhá hlídala Pavlíka. Když jsem přijela domů, vrazili mi Pavlíka, Ráchel podrbali na hlavičce a rozprchli se domů," popisuje dvojnásobná maminka. "No teď máte i holčičku, tak si užívejte, nebudeme vás, rodinko, rušit," říkali příbuzní. A bylo vymalováno.
Prvorození v sebeobraně
S druhým potomkem už není tolik času, aby se vyfotil každý úsměv a každý krok. Možná oželíte i každodenní rituální koupel miminka. Dáte mu větší svobodu a nebazírujete tolik na detailech jako u toho staršího. To vše formuje jeho povahu. A což teprve, až přibude potomek třetí!
Sourozenecká konstelace, tedy pořadí, v jakém děti přišly na svět, z nás dělá jedinečné individuality. To alespoň tvrdí známý americký psycholog Kevin Leman. "Není pochyb, že každá rodina to s prvorozeným dítětem trochu přehání," říká. "Výzkum ukazuje, že prvorození například chodí a mluví dřív než ostatní děti. Při tom všem pobízení, pohánění a povzbuzování to zřejmě dělají v sebeobraně."
I další psychologické výzkumy přinesly důkazy o tom, že nejstarší děti mají silnější motivaci dosáhnout úspěchu než jejich mladší sourozenci. Mnohem vyšší procento prvorozených je zastoupeno v náročných povoláních: ve vědě, medicíně, právní praxi. Je pro ně typické, že vyhledávají zaměstnání, kde se vyžaduje přesnost, kázeň a houževnatost.
Prvorozené děti bývají častěji zodpovědné a ctižádostivé. (ilustrační snímek)
Klauni a vyjednávači
Zatímco nejstarší děti v rodině bývají občas až přehnaně zodpovědné a vážné, pravým opakem jsou jim benjamínci. Kevin Leman tvrdí, že jsou obvykle typicky extrovertními baviči, schopnými manipulovat s lidmi okolo sebe. Srdeční, nekomplikovaní a někdy trochu duchem nepřítomní. "Typickými vlastnostmi benjamínků jsou bezstarostnost a veselí, jsou to společenští tvorové a nepochybně mohou být i trochu praštění…"
K benjamínkům však patří také určitá rozpolcenost daná tím, že i ostatní s nimi občas zacházejí poněkud rozpolceně, chvíli se s nimi doma mazlí a rozmazlují je, hned na to je podceňují a smějí se jim. Snad proto jim psychologové mají tendenci přisuzovat nálepku "rebelů, jimž všechno projde".
Budeme-li věřit psychologům, pak nejtěžší pozici v rodině by měly mít děti prostřední: narodily se prý příliš pozdě na to, aby požívaly výsad prvorozených, a příliš brzy na to, aby se staly těmi mazlíčky, jimž všechno projde. "Studie ukazují, že prostřední děti jsou ve srovnání s ostatními nejuzavřenější," říká doktor Leman.
"Na druhou stranu se z nich mohou stát skvělí vyjednavači a dokonce mohou skrytě ovládat celou rodinu. Jelikož nemohou mít rodiče jen sami pro sebe a nemohou se prosadit, učí se vyjednávat a uzavírat kompromisy. Ani to pochopitelně není pro další život k zahození."
