Dva roky poté obdržela v prestižní gurmánské soutěži Great Taste nejvyšší možné ocenění za fíkový džem s hruškami a karibským rumem.
Když Jozefína Růžičková přemýšlela, jaká práce by jí umožnila být co nejvíce s dětmi, vzpomněla si na Blanku Milfajtovou, první Češku, která ve World’s Original Marmalade Awards uspěla. Hodně se o tom psalo, o marmelády se najednou zajímal každý. Tak uvařila z biocitrusů pomerančovou a poslala ji do soutěže, aby měla zpětnou vazbu, zda by právě tato cesta mohla fungovat. Povedlo se.
Čtěte v pondělí
Velký rozhovor s Jozefínou Růžičkovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes
Úspěch v soutěži Jozefínu Růžičkovou přesvědčil, že zkusí vařit marmelády a džemy takzvaně na kšeft.
„Můj plán, ačkoli normálně neplánuji skoro nic, byl mít e-shop takzvaně z obýváku. Původně jsem vyráběla šperky a docela se prodávaly. Ale nebylo to přesně ono. Potřebujete materiál, zásoby, dlouho trvá, než se vám investice vrátí. Zato marmelády mají krásný cash-flow. Když to přeženu – skočím do lesa, natrhám borůvky a je to. Kdežto když koupím perly za tři sta dolarů, budou mi ležet doma hodně dlouho, než z nich bude zisk. Když dám tři sta dolarů za ovoce, proměním je okamžitě v marmeládu a tu pak obratem prodám. Mám velkou výhodu, že jsem ve svém, nikomu neplatím nájem, takže když prodám o dvě stě sklenic méně, tak se z toho nehroutím. Pořád platí, že chci být co nejvíc s dětmi.“
V Nestlé, kde pracovala před narozením dětí a částečně ještě během rodičovské dovolené, s ní sice počítali, ale Jozefína věděla, že se tam už nevrátí, přestože jí nabízeli různé částečné úvazky, home office a podobně.
„Já v tom baráku seděla deset let a dobře vím, jak to nakonec vypadá. Když je nějaká důležitá porada, nikoho nezajímá, že jsem měla zrovna dneska být doma a tomu přizpůsobila celý pracovní i rodinný program.“
Klasika se neomrzí
Jozefína má ráda hlavně červené marmelády, jako je například malina s jahodou, ale také si dá ráda klementinku. Na e-shopu, kde svoje výrobky prodává, prý nejvíc frčí ty oceněné medailemi. Lidé chtějí ochutnat něco nového.
Jozefína Růžičková (44)
|
„Ale klasice zůstávají věrni. Skoro každý si k objednávce marmelád s medailí přihodí třeba ještě jahodu.“ Pokud jde o kombinace různých druhů ovoce, dává k sobě podobné barvy. Třeba borůvky s bezinkami, aby to bylo pořád tmavé.
„Protože když dáte dohromady třeba červenou s oranžovou, vznikne hnědá, což není lákavé na pohled. Někdy hraje roli i to, co je zrovna k mání. Vždycky jsem dělala suchou a trpkou aronii se šťavnatým černým rybízem. Ten ale loni nebyl, tak jsem ji zkusila se sladkými bezinkami a také je to dobré, chutná to a prodává se to.“
Nijak nekalkuluje s obecnými chutěmi, marmelády vaří tak, aby chutnaly nejvíc jí. Mají méně cukru, než jsme u podobného zboží zvyklí. Obecné pravidlo, že na kilo ovoce patří kilo cukru, je prý zbytečné dodržovat.
„Já dávám třetinu. A nekazí se mi to, protože pektin tam sice je primárně kvůli konzistenci, ale tím, že na sebe naváže vodu, džem nebo marmeládu zastabilizuje. Ale musíte mít opravdu čisté sklenice a před naplněním je dát ještě pro jistotu na deset minut na stovku do trouby vypařit. Hygiena, skoro až přehnaná, je totiž základ. Pamatuji, že když jsem byla malá a nachomýtla se k zavařování s chlebem nebo nějakým jiným uhlovodanem v ruce, tak mě máma hnala, aby to nezačalo kvasit,“ vzpomíná.
