Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Když některé z nás už dojde trpělivost, otočí se to všechno proti ní, protože on vždycky ze všeho musí vyjít, jako vítěz. Podváděl svoji bývalou přítelkyni a když mu řekla, že už to nebude dál tolerovat, vypěnil a místo s milenkou to ukončil s ní. milenka mu byla milejší, než ona. Jeho současná přítelkyně má nejlepší kamarádku, s kterou se schází víc, než je zdrávo. Dokonce se říká, že spolu mají poměr, ale on to není schopen ani potvrdit, ani vyvrátit. Místo toho za ní velmi často jezdí a myslí si, kdoví, jak je nenápadný. Všechny jenom využívá, ale kdy se to konečně obrátí proti němu? Když má jít se svou holkou na nějakou akci ( např. na koncert), zásadně mě nezve, protože nechce, aby jsme my dvě spolu přišly do styku. Když mě ale na tu akci pozve někdo jiný, hned jde za ní a řekne jí, že na veřejnosti bude dělat, že není jeho holka a vyhýbat se mi. Přitom, copak se pozabíjíme navzájem, když se uvidíme nebo co? Jsme obě dospělé a je mezi námi rozdíl 10 let. Mám si s ním promluvit?

Dobrý den,
mému kamarádovi bude letos už 34 let. Našel si přítelkyni, které je teprve 18 a chová se vedle ní dětinsky. Všichni se mu smějí, že se s ní vrací do puberty a ten vztah nechápou, protože ti dva se vůbec nechovají, jako dva zamilovaní lidé, ale spíš jako lidé, co se odcizili. Jedou spolu v autobuse, on tam hraje divadlo celému autobusu a natáčí ji na mobil. Ona si připadá trapně, tak mu řekne, ať se nepředvádí a on ji okřikne: " Nech, toho!" Neustále ji natáčí na mobil a už jí to vůbec není příjemné. Pak jdou spolu po ulici a místo, aby se drželi za ruku, ona valí pořádný kus před ním a on za ní a kouká do mobilu. Kdyby ji někdo přepadl, tak to snad ani nezaregistruje. Přijde s ní někam do místnosti, sedí spolu sice u jednoho stolu, ale ona je, jak páté kolo u vozu, protože ho zajímají všichni kolem nebo mobil. Já a moje kamarádky jsme nucení toto všechno trpět, protože nás tím vším neustále zatěžuje. Každý, kdo s ním má nějaký vztah, je nucený, něco trpět a poslouchat. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, mám přítele, oba jsme nad 50 let, já tři dospělé děti, on žádné, v manželství nikdy nežil. Sympatické mi bylo, když řekl, že dva drží spolu něco, co společně dělají. A zpočátku to tak snad i bylo. Přes týden jsme se viděli tak jednou, dvakrát (bydlíme od sebe 40 km), o víkendu vždycky někde spolu. Měla jsem tehdy i víc času, ale pak jsem začala chodit do nové práce a řešila přestěhování mé i dětí, tak se čas trochu zahustil. Snažil se mi i pomáhat. Super. Po dvou letech ale společné aktivity trochu ustaly. O víkendu jdeme maximálně večer do bazénu, pak společná noc a ráno on chvátá pryč - do práce (zaměstnanec, prý musí, ale nemusí, ostatní zvládají v pracovní době, on, protože byl sám, tak tam utíkal, vpodstatě tam žije, dívá se tam na televizi, internet, spí...), s bratrem mu pomoci - docela mě tuhle mrzelo, když mu říkal, jo v neděli nic nemám, přijdu. Takže se množí situace, že ho 3 dny ani neslyším (anebo zavolá telefonem o půl jedenácté večer - nerespektuje, že jsem mu už několikrát řekla, aby volal dřív) a pak ve čtyři odpoledne najednou telefon, že někam půjdem - nečekám to, mám něco domluveného, práce nebo to pro mne znamená dojezd někam 45 minut - řekne, no dobře, tak nemůžeš a je naštvaný. Tuhle jsem mu řekla, hele zítra bychom někam mohli (byl svátek, volný den) a jen jsem slyšela jak on nemůže, protože v práci musí xyz (mohl si udělat dřív) a neví, jestli vůbec večer stihne alespoň do bazénu. Byla jsem z toho docela smutná a on najednou, že kdoví, jestli já mám čas, že teda asi v ten den možná nebudu pracovat - vyznělo to tak, jakože já jsem vinna, že se nepotkáme. Dřív jsem třeba proaktivně, když naznačil, zajistila hotel, ale už se podvakráte stalo, že jsem tam byla sama, čekala na něj, protože on "najednou" nemohl a byl v práci. Trčela jsem takhle sama i na Silvestra, ačkoliv bylo domluveno, že půjdeme lyžovat. Pak že dopoledne potřebuje do práce, souhlasila jsem a ve dvě odpoledne mi volal, že prý tam cosi má a že přijede v pět. Neměl, ale nějak mi zapomněl říct, že si nevzal dovolenou a najednou měl asi strach odejít. Byla jsem sama na hotelu, který byl na samotě, kde nebylo vůbec nic, ani restaurace. Co s tím, když ta domluva s ním skoro není možná - cosi odkýve anebo řekne a pak je to jinak. Zdá se mi v poslední době, že volá, až když on má čas a je překvapený, že já zrovna v tu chvíli nemůžu nebo nemám pro tu aktivitu oblečení. Paní doktorko, jaké kroky byste mi doporučila? Mám dojem, že běžná domluva selhává. Takže jsem vlastně sama. Fakt přemýšlím o rozchodu. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Paní doktorko, je mě 48 let a stýkám se již pět let se zadaným 42letým mužem, Žiju sama s menší dcerou v domě, se kterým mě pomáhá právě přítel. Občas jedeme tajně na dva dny mimo. Chodí za mnou každý den, snad s výjimkou, kdy jeden z nás opustí republiku. Nikdo v okolí nic netuší, včetně jeho partnerky. Nemají společné děti. Jeho partnerka je unavená a chodí brzy spát, a to je náš čas. Někdy prožívám krušné chvíle, stojím o to, zkusit společný život, zažili jsme i řešení praktických situací, máme podobné hodnoty, je to moc pěkné, včetně sexu. Přítel má ale všelijaké výmluvy, některé argumenty jsou opravdu závažně, přesto vidím, že dělá věci dost okatě, snad, aby žena na vše konečně přišla. Jenže ona ne a ne. Na druhou stranu si užívám i chvíle samoty, daří se mě v práci, mám své zájmy a koníčky. Ale chybí mě především společné sdílení zážitků, jídla, filmů atd. A tak nevím, zda mám nechat věci plynout, či zda se vyřeší samy, nebo vztah ukončit, což nebude vůbec lehké a zkusit hledat lásku jinde...pocity se ve mě každý měsíc střídají, dle homonální bouře. Děkuji Vám.

Dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně rozchodu. Loni jsem měla krátký vztah s jedním mužem, který vyústil rozchodem bez jakéhokoli vysvětlení z jeho strany. Začal být vyhýbavý a pak přestal reagovat úplně. Špatně jsem se z toho dostávala, byla jsem i u psycholožky. Půl roku jsem se dostávala z nejhoršího, ale pak už to bylo trošku lepší. Bohužel před měsícem jsem měla tak blbý nápad, že jsem mu napsala SMS k narozeninám. Ani nevím proč. Začali jsme si psát. S odstupem času mi vysvětlil některé věci, které se děly. Řekl mi, že cítil, že se do mě nezamiloval (já do něj ano) už dlouho předtím, než to bylo ukončeno. Je nezadaný, ale hledá vztah a se mnou by prý zatím chtěl spát, dokud někoho nesežene na vážno. Strašně jsem se v něm zklamala a nevím, jak to ustát. Na druhou stranu uvažuji, jestli bych se přece jen nezvládla oprostit od citů a mít ho jen na sex. V sexu jsme si vyhovovali a já měla styk naposledy s ním, tak už mi to chybí. Co si o tom myslíte? Děkuji za odpověď.

Dobrý den.
Chtěla bych se zeptat jestli jsem překročila hranici přátelství.Žiji v manželství už přes 20 let.Sešla jsem se s jedním mužem sama v jeho bytě.Před naší schůzkou moc dobře věděl,že můj manžel si nepřeje,aby jsme byli spolu v kontaktu.Přesto jsem se s ním sešla.Záměr nebo cíl naší schůzky o samotě nebyl přesně daný.Jenom se chtěl sejít znovu o samotě bez dalších posluchačů.To už jsem odmítla.Později mě pomluvil před mým manželem co všechno jsem mu prý napsala.Byla jsem do kamaráda platonicky zamilovaná.Nechtěla jsem,ale zničit moje manželství.

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o názor. Pět let žiju sama v bytě(je mi 60), kde jsme bydleli s manželem. On se odstěhoval k jiné.Jenže...manžel mi často volá a ptá se, jestli něco nepotřebuju, jak se mám. Nerozvedli jsme se. Několikrát jsem to navrhla, ale nechtěl a já nenašla dost energie (v sobě )začít sama.Jezdíme spolu za vnučkou a dcerou ( na jedno odpoledne v týdnu).Když jsou mladí u mě, tak za námi občas přijde. S novou partnerkou spolu sportují, ale na dovolenou jel sám (vím to, protože mi každý den psal). Už stokrát jsem si řekla, že se to prostě stalo a je potřeba se od něj odpoutat, ale neumím to.Vrátit se nechce.Někdy si říkám, že to zvládám, ale přicházejí chvíle, kdy cítím, že je to úplně špatně.
Mám strach vykročit do nějakého nového života, a přitom v něm už vlastně jsem..na začátku. Uvízla jsem na půli cesty a potřebovala bych poradit, co teď.

Dobrý den.Seznámil sem se na seznamce s ženou o 12let mladší.Ona si zřejmně prožila peklo ve vztazích přede mnou,žárlivost manželů,kontrola kabelky,telefonu,kalhotek a pod.Já se ale bláznivě zamiloval.Vždy je to pár dní senzační,byli jsme v kině,na procházce,na kafíčkách,,byla i u mně,ale ve vší počestnosti.Pak přijde zlom,chytá mně za slovíčka,že moc tlačím,vadí jí když jí říkám,jak moc ji mám rád atd a posílá mně za jinou,která bude určitě lepší atd.Myslím,že bere nějaké prášky na psychyku.Co s tím,brečím,trápím se,jinou nechci.Děkuji Jiří

Bude Mi 53 let, jsem vdaná 32 let. Třetím rokem mám Parkinsona. Muž mi vždy v nemoci pomohl, ale začal se ke mě chovat jako pacientce a ne jako k ženě. Nyní bych měla zájem i o milování, ale on ne. Vím, že si dopisuje i s nějakými ženami po internetu. Když jsem zkoušela s ním o tom mluvit, tak mi říká ,že to chce svůj čas. Jenže mě velmi chybí mazlení i milování, dokonce jsem si i dopisovala s nějakými muži po internetu, ale nikdy jsem se s žádným mužem fyzicky nesešla V podstatě mám pocit,, že již nežijeme spolu, ale vedle sebe. Začala jsem se věnovat józe, nemoci úspěšně zatím, vzdoruji S tím, že se vrátím pracovat aspoň na poloviční úvazek a učím se mít ráda taková jaká jsem a nečekat na to, až mi to řekne nějaký muž, ale blízkost muže a nemyslím pouze fyzickou stránku mi opravdu chybí. Muži také vyčítám taky to, že přestal mluvit s naší dcerou, která je sice velký bordelář, což vadilo mému muži, ale je třeba velmi laskavá a v mé nemoci m moc pomohla.

Zdravím, Je mi 23. Moja priateľka je o 3 roky mladšia. Poznáme sa zo školy. Do kopy sme sa dali po skončení školy. Najprv to bolo všetko len zo srandy, teda aspoň z mojej strany. Ale potom som sa zamiloval. Ale teraz mám pocit, že city z jej strany ku mne už niesu také ako na začiatku. Nechce sa stretávať, keď chcem ísť za ňou tak vždy píše že nevie, že nemá čas. Ani volať jej nemôžem lebo vždy si nájde nejakú výhovorku. Viete, niekto mi povedal, že keď máte prvý krát pohlavný styk, tak sa neskutočne zamilujete. Ja som si to overil. Neviem či je to tím alebo čím, ale proste vždy keď ju vidím sa neskutočne zas a znova zamilujem. Je aj pravda že som na ňu kus tlačil v tejto veci, ale vždy som sa pýtal či je to ok. A vždy bola odpoveď kladná. Kvôli nej som sa pohádal s Najlepším kamarátom ktorý mi bol ako brat. V poslednej dobe dokonca uvažujem aj nad ukončením všetkého. Ukončiť to všetko jedným jediným činom. Za radu vám vopred ďakujem.