Růže, lilie, chrpy, vřes, vavřín, sléz, pivoňky, klasy, ale i krep, vosk, mušle, papír a pentle… To všechno může v různých kombinacích obsahovat tradiční ukrajinský vinok.
Věnce se liší regionálně, odrážejí ale i osobnost samotné dívky a klíčové momenty v jejím životě. Třeba růže značí velkou, bláznivou lásku, chrpy skromnost, sléz krásu, pivoňky dobré zdraví. Vinok jako takový symbolizuje slunce, mládí a původně i to, že je dotyčná panna.
Věnec jako věštba
Naši předkové už odedávna věřili, že hlava je zdrojem moudrosti, a před démonickými vlivy ji chránili květinovými věnci. Doklady o podobných praktikách pocházejí už se starého Sumeru.
Na území Ukrajiny se datují do předkřesťanských dob, tedy nejpozději do devátého století. Původně ochranný talisman se tu však přetvořil v atribut mladých, neprovdaných dívek a žen.
Tajemná řeč pentlíTaké pentle mají svou důležitou funkci: čím barevnější jsou, tím bude dívka v životě šťastnější. Pokud byly do věnce vpleteny modré pentle, všichni věděli, že je dívka sirotek a přáli jí o to více štěstí a při svatbě ji obdarovávali bohatšími dary. |
Věnce se stávaly většími a nákladnějšími, jakmile chtěla dát nositelka najevo, že pomýšlí na vdavky. „A až našla toho pravého, přítelkyně jí zhotovily ten největší a nejkrásnější věnec, jaký kdy měla na sobě,“ vysvětluje Lubow Wolynetz, kurátor ukrajinského muzea v New Yorku.
Vytvořily ho obvykle za pouhou jednu noc, těsně před svatbou. Ta byla také poslední příležitostí, kdy se ukrajinská žena mohla věncem ozdobit – pro vdané tady byl už pouze šátek, zvaný očipok.
Vinok se tradičně nosil i na kupadelné svátky, bujaré slovanské oslavy letního slunovratu. Dívky při té příležitosti pouštěly věnce po vodě společně se zapálenou svíčkou. Podle toho, jak věnec plul po vodě, předpovídaly, koho a kdy si vezmou.
Když se zachytil na břehu, dotyčná se neměla vdát minimálně po zbytek roku. Když svíčka zhasla a věneček plul dál, měla se své lásky dočkat v blízké době. A pokud se potopil, tak měla zemřít dřív, než se stihla vdát.
Chlapci se někdy pokoušeli věnce krást, aby na sebe upozornili. Podobné rituály byly ale běžné i na našem území – vzpomeňme na dobře známé slovní spojení „přijít o věneček“, nebo scénu z pohádky Zlatovláska z roku 1973.
Protest květinami
Během dvacátého století tradice téměř vymizela, mohla za to, jak jinak, změna režimu. Nošení tradičních symbolů, vyšívaných košil a věnců, bylo v očích komunistů nepřípustné. Řada odvážných Ukrajinek se jimi však zdobila tak jako tak, na protest.
Po rozpadu Sovětského svazu, a především pak po roce 2014 s nárůstem ukrajinského patriotismu obliba věnců opět stoupla. Proti ruské agresi v něm letos demonstroval nespočet žen po celém světě.
I v klidných dobách si ale věnce, inspirované těmi ukrajinskými, našly místo ve světě. Mladé dívky je nosí především na hudební festivaly, které bychom s trochou nadsázky mohli nazvat novodobými kupadelnými svátky – dny plnými veselí, kdy často padají zábrany.
Stále jsou také oblíbeným svatebním doplňkem. V roce 1964 se v jednom vdávala Elizabeth Taylorová za Richarda Burtona, věnce v různých podobách si oblíbila i americká zpěvačka Lana Del Rey.
