Každý prostě neumí podnikat, ono to totiž vůbec není ani zdaleka tak jednoduché, jak si to představuje většina lidí. Hlavně takoví ti, kteří říkají manažerské práci "jenom sezení u počítače" apod. Podotýkám, že sám manažer nejsem a ani bych to dělat nechtěl.

Přesně tak, nicméně se těm lidem ani nedivím že si to myslí, protože většina managerů (u nás) opravdu "jen sedí za počítačem" (například ty nářky že nejsou lidi ať s tím stát něco udělá).

takže manažerské selhání, nic víc

No, hezky jste to shrnul a jen se omezil na tu finanční stránku (zkrachovala - man.selhani). Me by zajímalo, proc odešlo 28 lidi..ani bych se nedivil, kdyby po znacce zatouzil jiny vetsi moloch a odtahl je. Ono totiz vybudovat firmu, ktera na satech uzivi 28 lidi neni zrovna sranda a to ona manažersky zvladla.

Všetci vedia, že prechod z malej firmy na veľkú, je veľmi náročný a nezvládne to každý. Ale v jej prípade by zrejme stačilo výrazne zvýšiť ceny a odmietať zákazky nad rámec kapacity.

Neskutecne stupidni titulek.

Když je nějaké zboží nedostatkové, má se zdražit a ne za každou cenu ho dělat více.

To záleží na tom jaké zboží se rozhodnete dělat (resp. pro koho). Jestli zboží pro masy (co nejvíc za přijatelnou cenu), nebo pro bohaté (méně za vysokou cenu).

Otevřela si obchod s šaty, ale chodili jí tam lidi. Mrzí mě to, ale jak říká doktor Strosmayer: největší umění člověka je znát se, nemyslet si víc ale ani míň než ve skutečnosti člověk je. Paní tady prostě jenom neodhadla velikost poptávek, nebyla tomu schopna přizpůsobit ceny, velikost podniku atd. Přecenila své schopnosti. Holt se stává.

Inu, měla holt firmu draze prodat v tom ideálním čase, když začaly drnčet telefony a sklady byly vyprodané...

V původním článku je to popsané daleko lépe, než toto přepsání pár vět na Idnesu. Ona to nebyla úplně neznámá mini firma, vznikla v roce 2000 a v roce 2006 už měli tržby okolo 200 mil. Kč, pár let na to přišla celosvětová finanční krize a šlo to trochu do kytek. Pak přišel „Kate effect“ v roce 2010, neměli peníze na rozšíření výroby, tak prodala 51 % své dlouholeté kamarádce Camille Al-Fayed, mimochodem nevlastní sestře Dodiho, který zemřel v Paříži společně s Dianou.

A jak se říká, přátelství a byznys se nemíchají dohromady, tak to šlo během pár let vše do kytek. Kdyby zvolila druhou cestu a místo šatů za 400 liber, je prodávala za 4000, tak to možná dopadne jinak, ale třeba pořád chtěla prodávat poměrně dostupné šaty.

Co je za problém prodat jen množství, které já chci? Tuhle megalozisko mánii nechápu.

Znicila život sobě a 28 zaměstnanců mělo dva roky peklo

Tohle v realitě nefunguje. Pamatuju si dobře již před xx lety na obchodním oddělení jedné továrny.

Ilustrace toho, že podnikání není úplná hračka, i když má člověk na své straně štěstí a dobrý nápad.