„O tom, že bych koncert zrušil, jsem neuvažoval. Když nám před lety umřela naše maminka, byli jsme shodou okolností také na turné v Německu. A i tehdy jsme odehráli všechny koncerty. Takže ani ve Zlíně jsem nechtěl zklamat fanoušky tím, že nevystoupím,“ vysvětluje Václav Neckář.
Čtěte v magazínu Rodina DNESVelký rozhovor s Václavem Neckářem a jeho bratrem Janem čtěte v pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES. V časopise najdete i velké téma o poruchách autistického spektra.  |
Hlavou se mu ovšem během koncertu honilo všechno možné. „Bylo to těžké, ale muzika nám společně s publikem pomohla překonat zármutek. Navíc jsem si jistý, že by si to Jarka takhle určitě přála. Jako baletka strávila na jevišti celý život,” podotýká muzikant.
Svou Jarku poprvé viděl na Silvestra v roce 1964 v plzeňském divadle J. K. Tyla. A bylo to hodně romantické – tančila Julii v Prokofjevově baletu Romeo a Julie.
“Okamžitě jsem věděl, že už nechci hledat někoho jiného,” vzpomíná. Na svou vyvolenou si však musel počkat dalších deset let. To proto, že Jarka získala angažmá ve východoněmeckém Výmaru a později ve slavné Komische Oper v Berlíně.
“Setkali jsme se až v roce 1969, kdy se vrátila z Německa domů. Působila v Laterně Magice a ve Studiu Balet Praha.“ O pět let později se vzali.
A jeho recept na šťastné manželství, které vydrželo 41 let? „Láska, porozumění a vzájemná tolerance. Někdy to se mnou neměla jednoduché, ale byla svatá. Byla můj anděl strážný. V posledních letech ho přitom potřebovala hlavně ona, protože měla vážné zdravotní problémy. Po operaci srdce jí selhaly ledviny, byla devět let na dialýze,“ říká Václav Neckář.
