Vizitka:Alena Ježková se narodila 6. 10. 1966 v Praze.
|
"Vzpomínám si, že mé dceři Markétě bylo osm nebo devět, když měla číst Staré pověsti české, a rozbrečela se, že tomu nerozumí. Nahlédla jsem jí přes rameno a s překvapením zjistila, že může mít pravdu," popisuje Alena Ježková, co ji přivedlo k tomu, aby napsala svoje Staré pověsti české a moravské.
Nad jejími knihami už snad malé děti nepláčou, dokážou je vstřebat lépe než objemné svazky českého klasika, jehož knihy jsou někdy náročné i pro dospělého.
"Dnešní děti mají zcela jinou úroveň gramotnosti, než jsme měli my. Průměrný devítiletý školák bravurně ovládá počítač a mobil, ale Jiráska nemá šanci učíst."
"A byla by škoda, kdyby kvůli jazykové bariéře děti neznaly národní pověsti," říká spisovatelka, která se psaní knih věnuje deset let a je autorkou sedmnácti knih.
Nejčastěji píše právě pro děti.
"Mohla bych si sednout, zapálit cigaretu a napsat knihu o svých milencích. Ale přijde mi to strašně banální. Vlastní život radši v soukromí žiju, než o něm píšu."
"Ze stejného důvodu se strašně nerada fotím na cestách, zdá se mi, že ta dokumentace nějak snižuje celý zážitek. To je ta skutečnost jako dvakrát vyvařený čaj," vysvětluje Alena Ježková, která se baví tím, jak veřejnost vnímá spisovatele.
Oblíbeným předsudkem je to, že spisovatel pro děti je takový laskavý popleta. Když pán, tak kouzelný dědeček, když žena, tak diblík v sukních nebo stará dáma.
"Mně se jednou stalo, že jsem přijela na besedu do školy a učitelky mě vedly představit panu řediteli. On se usmál, podal mi ruku a řekl: A paní Ježková je kde? Myslel, že jsem doprovod. Z autorky historických knížek je skromná stařenka a mě poslali, abych ji podpírala," směje se.
