Vizitka
|
Jaké muzikantky si nejvíc vážíte?
Pro mě existují dva způsoby vážení si. Vážím si svých známých a kamarádů za to, jací jsou. U muzikantů si můžu vážit hudby, ale protože je neznám, nemůžu je hodnotit v osobní rovině. Hudebně si ale třeba moc vážím PJ Harvey, i když jako osobnost bude, soudě podle jejích textů, přinejmenším velmi komplikovaná žena.
Píšou vám fanynky milostné dopisy?
Teď už ne. Ony mi vlastně ani dřív moc nepsaly, ale občas se něco objevilo. Ale teď už jsme pro ně asi starý páprdové nebo co. Pro tyto účely už mají nové idoly (smích).
Takže manželka nemá důvod na koncertech žárlit?
Ne, to nemá. A myslím, že ani nežárlí.
Čeho si vážíte na ženách?
Upřímnosti, smyslu pro humor a určitého typu vytrvalosti. Hodnotím to už z pozice otce, kdy vidím, jak je moje žena velmi houževnatá a vytrvalá. Myslím, že to nasbírala až během mateřství, protože na mě takhle nepůsobila, když jsme se potkali.
Takže myslíte, že houževnatost přichází s mateřstvím?
Ano, ale zřejmě jenom u někoho, je to individuální. Žena změní svůj pohled na svět, uvědomí si, že děti jsou na ni odkázány a ona je ta jediná (samozřejmě s manželem, ale víme, jak to je). Je podle mě moc důležité, když to žena takto upřímně cítí. Já mám to štěstí, že jsem takovou potkal.
Říkáte, že péče o děti je na ženě. Pomáháte své ženě s dětmi?
Já se snažím, ale v některých obdobích je to pro mě těžké skloubit. Jsem na volné noze a můj život plyne v cyklech výstav nebo nahrávání desek. Pokud zrovna něco připravuji, jsem více zaneprázdněný a nemůžu s nimi trávit tolik času, kolik bych si představoval. A vždycky mě to mrzí a snažím se to pak dohnat. Ale i v hodně exponovaných obdobích si žena potřebuje odpočinout, a proto se snažím jí pomáhat alespoň během týdne, protože víkendy pro mě bývají pracovně náročné. Nejdůležitější pro vztah podle mě je, aby fungovala rovnováha mezi partery, aby se žena necítila na všechno sama. Pak totiž začnou problémy.
Neuvažoval jste, že byste si vyzkoušel rodičovskou dovolenou?
Moc si to neumím představit. Možná až Johanka trochu vyroste, je ještě malinká, je jí rok a půl. Podle mě je to na světě dobře zařízené, že dítě potřebuje blízkost mámy. Příroda je tak od pradávna postavená. Když by máma najednou byla pracovní síla a suploval to otec, tak to sice může fungovat, jsou takové rodiny, ale v mém případě se toho obávám. Změna nastane kolem druhého roku, když se s tím malým človíčkem dá komunikovat a hlídání je snazší. To už si dovedu představit, že bych v delším časovém období zvládnul hlídat obě dcery. Když je ale nyní mám na starost dva dny, tak manželku tiše obdivuji.
Jak vás rodičovství ovlivnilo v umělecké tvorbě?
Byl to takový zvláštní stav, který pochopí asi jenom ten, kdo to zažil nebo zažívá. Tehdy jsem si to uvědomoval opravdu hodně, změnilo se mi vnímání celého světa…Nechci, aby to znělo pateticky nebo přehnaně, ale člověk si uvědomí podstatu lidství, že zplodil kus sebe, takového malého pokračovatele buněk, který bude v bytí pokračovat, až on tu skončí. Takže bylo logické, že vznikla výstava 9+6, která byla jakýmsi vizuálním deníkem mého přemýšlení v devíti měsících těhotenství a v šestinedělí. Trochu se to promítlo i do tvorby Tata Bojs, hlavně na naší předchozí desce Kluci kde jste? Je tam skladba Vítací, kde se zpívá: Ahoj děti, pojďte se nám narodit! Natočili jsme k ní loni klip s dětmi a tím se naše "miminkovské" období tak nějak uzavřelo.
Takže nenajdeme na novém albu "stopy" po vašich dětech?
Už asi ne. Už jsme všichni tatínkové a ten speciální stav je za námi, na nové desce zpíváme: Nebudeme se opakovat. Taky o tom, jak by to mohlo vypadat v roce 2031, o konci světa, apokalypse a samých veselých věcech. (smích)
Podílíte se ale i hudebních projektech pro děti jako Kašpárek v rohlíku nebo 3B, to přišlo s vlastními dětmi?
Spíš opačně. Díky tomu, že mám děti, mě oslovili hudebníci, kteří projekt připravovali. Kašpárek v rohlíku moc baví moji starší dceru Evelínu, takže o to víc to začalo zase bavit mě. Paradoxní je, že mě Evelína vnímá jako hudebníka jenom skrz Kašpárka. Ví, že nahrávám desky a koncertuji, ale viděla mě jenom na koncertech Kašpárka v rohlíku.
Jak s manželkou přistupujete k výchově svých dcer?
To je velmi těžká otázka. Můžeme si tu hodiny vyprávět o správné výchově dětí, ale nemůžeme popřít svou podstatu. Takže když se dostanete do vyhrocené situace, kdy vám utíká mlíko na plotně, dítě řve a potřebuje přebalit, soused zvoní na zvonek u dveří a do toho vám někdo zavolá, v takové situaci je nasnadě, že vybouchnete. Já jsem tak trochu cholerik a přiznám se, že takovéhle situace moc s klidnou hlavou nezvládám. Prostě nejsem schopen dělat několik věcí najednou. Ženy to ale dokážou. Snažíme se s manželkou praktikovat domlouvací výchovu, o všem si v klidu popovídat a domluvit dítěti namísto trestů. Evelína je totiž hodně citlivá, a i když jenom změním tón hlasu a jsem trochu důrazný, tak to na ni působí jako na některé děti nářez. A pak je mi jí stejně líto, protože se schoulí sama do sebe, nebo se dokonce rozpláče, což samozřejmě nerad vidím. V tomhle je ale větší odbornice moje žena, která se v tomto oboru vzdělává a hodně se zajímá o waldorfskou pedagogiku. Což je dobře, protože ona s dětmi tráví víc času.
Vy jste ale pro své dcery mužským vzorem a utváříte jejich budoucí vztah k mužům, jak se k tomu stavíte? Vštěpujete jim rovnost pohlaví, nebo spíš ženy jako princezny, o které se muži starají?
Evelína je teď princezna, hodně si na ni hraje, má princeznovské šaty… Myslím, že na něco podobného je hodně brzo, asi bych jí to nedokázal vysvětlit a nerozuměla by, co jí říkám. Teď podle mě hodně nasává to, jak se k sobě chováme my se ženou, to jí nejvíc formuje. Ona je jako lakmusový papírek, jakmile je doma dusno, tak začne blbnout a zlobit, což normálně nedělá. To souvisí s tím, jak jsem zmiňoval na začátku, že vztah musí být v rovnováze. Kdyby byl pocit pohody doma hraný, děti by to okamžitě poznaly.
Děkujeme Baru n.7
