Protože v sobotu bylo slunečno a horko, utvořil se třeba na koncertu Davida Kollera přirozený kotel přímo namačkaný na pódium, pod kterým se skvěl pruh stínu. Zpěvák pokračoval v pátek načatém trendu a pozval si dva hosty ze svého projektu David Koller & Friends – slovenskou písničkářku Katarzii a rapera Kata.
Známkujte festival MetronomeHudební přehlídku můžete hodnotit zde  |
Oba se předvedli dobře. Katarzia zazpívala píseň Záchranár, Koller ji u toho doprovázel na bicí, a Kato se předvedl se svou verzí skladby Aha, která živě zazněla třeba na letošních Andělech.
Ale co naplat, na publikum stejně nejvíc fungovaly hity. Zcela bez diskuse v závěru věci jako Lovec, střelec, doktor a vědec, Chci zas v tobě spát nebo Černí andělé, ale podobný ohlas měla i Recidiva, jeden ze singlů z Kollerova posledního alba ČeskosLOVEnsko.
Následně se na hlavním pódiu představila dvě aktuálně skloňovaná britská jména. Duo Blood Red Shoes se na tak velkém prostoru trochu ztrácelo, ale i s jednou kytarou a bubny dokázali Laura-Mary Carter a Steven Ansell vyloudit slušně burácivý zvuk. Jenže i poněkud repetitivní.
Také hiphopově-popové trio Young Fathers, které se svými písněmi bodovalo v rámci soundtracku k filmu T2: Trainspotting, si své příznivce našlo, ale nedá se říct, že by jeho set strhnul k tanci velký dav lidí. To skutečné šílenství se mělo pod největším pódiem odehrát až s headlinery dne.
Young Fathers (Metronome Festival, Praha, 24. června 2017)
Mezitím se na vedlejších scénách odehrávala další pamětihodná vystoupení. Další koncert s hostem nabídla Klara & The Pop. Ke Kláře Vytiskové se na pár písní přidal varhaník Ondřej Pivec, o kterém se v poslední době psalo hlavně v souvislosti s tím, že se podílel na albu Gregoryho Portera Take Me To The Alley, jež získalo cenu Grammy.
Jeho hammondky se přidaly ke stávajícím klávesám a syntezátoru a místy z toho lezla pěkně ostrá kombinace. Občas se však zdálo, že Pivec si v aranžích písní trochu marně hledal vlastní prostor, a tak jeho „hvězdná“ hostovačka vyzněla trochu do prázdna.
Lehce utajeným bonbonkem ročníku byla kapela The Pretty Things. Její zakladatel, kytarista Dick Taylor byl rovněž zakládajícím členem Rolling Stones, ale jak řekl v rozhovoru pro iDNES.cz, odchodu od Stounů nelituje, ani když tím vyměnil stadiony za malé šapitó, v němž se uskutečnil jejich festivalový koncert.
The Pretty Things si za padesát let existence prošli řadou žánrů od psychedelického popu vrcholných šedesátých let, přes hard rock v následující dekádě až po osmdesátkovou novou vlnu. Do Prahy však dovezli čistý, řeklo by se až dřevní rokenrol, s nímž také ve svých začátcích slavili největší úspěch.
Vlastně to byla jakási zakonzervovaná podoba toho, jak zněly podobné neuhlazené kapely včetně Rolling Stones v raných šedesátých letech. Veteráni doplnění o mladou rytmiku do toho dávali vše a v plném stanu celý koncert vyzněl skvěle. Kdo vynechal, bude mít další šanci v září v pražském klubu Rock Café.
Známkujte United Islands of PragueHudební přehlídku můžete hodnotit zde  |
Nakonec na hlavní pódium dorazili očekávaní Kasabian. Populární britská kapela se rovněž zaštiťuje rokenrolem, ale ve srovnání s The Pretty Things je to jako starý sporťák, který smrdí spáleným benzínem, vedle auta, co se nabíjí ze zásuvky.
Je pravda, že Kasabian měli narváno a publiku létaly ruce nahoru od prvních písniček, a to nejen v kotli. Což se třeba u Stinga nedělo, ale jeho koncert byl celkově klidnější. Asi se dá říct, že naplnili svou pověst nejlepší živé kapely, pokud dobrý koncert znamená hodně burácet a šlehat reflektory.
Jejich show byla energická a muzikantsky vlastně Kasabian nelze nic vytknout. Ale to kouzlo, které má třeba poslední nahrávka For Crying Out Loud, se v koncertní podobě slilo do příliš tanečního provedení. Ale fanoušci kapely si bezpochyb užili.
