Několik velkých samostatných koncertů a jinak „volná zábava“ v lázeňském parku tvoří příjemný kontrapunkt ke stovkám vystoupení na desítce pódií, mezi nimiž návštěvník naběhá kilometry. Pokud si Soundtrack podrží takové nastavení i do budoucna, bude to hezká a důstojná tečka za divokým létem.
Michalu Dvořákovi, který je ředitelem a duchovním otcem festivalu, se podařilo vydupat ze země pěknou „malou velkou“ akci. Ačkoli Soundtrack působil komorně, přivézt do Česka oscarového skladatele a uspořádat koncerty několika orchestrů není jednoduché ani laciné.
Nelze se proto pořadatelům divit, že překypovali vděkem k partnerům a na úvod koncertů zvali na scénu zástupce města a kraje. Jen by bylo krásné, kdyby politici podporovali podobné akce proto, že je podpořit chtějí, ne aby se mohli ukazovat. Ale to je spíš obecný povzdech než výtka. Hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová by pak nemusela snášet pískot publika před koncertem Lucie, kde snad sama cítila, že sem moc nepatří.
Populární kapela patřila k nejpřitažlivějším bodům programu, také přilákala nejvíce lidí. Ovšem i koncerty na zámku byly vyprodané, ač měly pochopitelně menší kapacitu. Vystoupení Lucie jistě fanoušky potěšilo a těžko mu něco vytýkat, s pojetím festivalu filmové hudby však souviselo jen vzdáleně.
Naopak plně do koncepce spadal koncert Nicoly Piovaniho, autora oscarové hudby k filmu Život je krásný a spolupracovníka režiséra Federika Felliniho. Hudebně to bylo bezchybné, ale protože se Piovani obešel zcela bez obrazového doprovodu, celkový dojem z hvězdného programu byl trochu rozpačitý. V tomto ohledu uchopil svůj koncert rozhodně lépe Jan P. Muchow, jehož filmovou hudbu doprovázely klipy z jednotlivých snímků.
Známkujte festival Soundtrack |
Nepodbízivou sázkou na jistotu se stal koncert Jaroslava Uhlíře, jehož hudba je populární napříč generacemi, i projekce Tří oříšků pro Popelku, jež Češi milují natolik, že si je dokáží vychutnat i mimo tradiční vánoční vysílání. Pohádku Václava Vorlíčka doprovázel orchestr živou hudbou Karla Svobody a i v odpoledním slunci to byl zážitek. ̈
Dobře zvolené byly i první rozdané festivalové ceny. Soundtrack vyznamenal Piovaniho a in memoriam Svobodu a Radima Hladíka, který si kromě kariéry rockového kytaristy zkusil psaní filmové hudby.
Velkým bonusem Soundtracku byl návštěvnický komfort: od nádraží, kde stála první stage, až k zámku bylo vše takřka na dosah ruky. Doprovodný program včetně rokenrolových, jazzových i klasických koncertů se nabízel zdarma, čehož využily nemalé zástupy lidí. Snad to tak zůstane i do budoucna.
