„Buďto někdo kapelu uměle stvoří, nebo musí sama vyrůst. Jedině taková skupina přinese kvalitu. Future Line má podpořit postupný růst někoho, kdo se pak může stát umělcem. Uplynulý rok ukázal, že to jde,“ říká Jaroslav Stanko, který skupiny vybírá podle zaslaných nahrávek.
Letos koncerty Future Line začaly v lednu, 11. února vystoupí v Akropoli kapela Bosworth a sestava Waawe, která kombinuje psychedelický a tvrdý rock s elektronikou.
Future Line není soutěž. „Kapela neskončí v prvním kole. Pokud je dobrá, opakovaně vystupuje a zajistí si pevné místo v programu. Šanci dostávají jen ti, kteří mají diváckou podporu,“ vysvětluje Stanko, který skupiny připravuje na život v hudební branži. „Muzikanti si musí uvědomit, že budou potřebovat peníze na reklamu a publicitu. Dále musí mít manažera. Pokud jeden z důležitých článků vypadne, může být skupina sebegeniální, ale nechytí se,“ míní Stanko. Amatéři obvykle neuvažují komplexně. „Nejde jen přijít a zahrát. Kapely musí předvést show, jinak je vystoupení nedotažené. I to se jim snažím vysvětlit,“ dodává Stanko.
V rámci Future Line hrají kapely obvykle „za cesťák“, na druhou stranu pracují v zavedeném klubu a mohou si vyzkoušet techniku i světla. „Projekt Future Line jsou jen otevřené dveře. Jak s nimi kdo naloží, záleží na něm,“ dodává dramaturg.
Mimopražské kapely jsou prý vyhranější, protože vystupují často na zábavách. „Hrají s nadhledem, bez chyby, je v tom radost, jakou zde v Praze neslyšíte,“ míní Stanko. Čím se prezentuje nejmladší generace muzikantů? „Lidi mezi sedmnácti a dvaceti lety prožili většinu života ve svobodném státě. Mají víc sebevědomí než pětadvacetiletí a z jejich muziky vane jiná atmosféra, i když mají jenom kytarovou kapelu. V starších muzikantech je cítit duch vzdoru a vnitřního tlaku, který je nutí hrát umění. Mladší muzikanti dělají muziku hlavně pro legraci a zábavu,“ zobecňuje své postřehy Stanko.
