RECENZE: Dave Gahan přezpíval písničky, které ho v minulosti dojaly k slzám

Už nějakou dobu se v táboře Depeche Mode na sólových deskách Martina Gorea a Davida Gahana odehrávají hudebně podnětnější věci než na albech DM. Potvrzuje to i novinka Imposter druhého jmenovaného.

Ikonický pěvec se znovu spojil s produkčním týmem Soulsavers (Rich Martin a Ian Glover), ovšem tentokrát nepřichází s vlastní tvorbou, nýbrž sbírkou coververzí. Podle vlastních slov jde o interprety a písničky, kteří jej v minulosti dohnali k slzám. Jde o ponor do Gahanovy duše, která jinak bývá většině lidí zapovězena. 

On sám o sobě tvrdí, že trvá léta, než si někoho pustí k tělu. Komplikovaná osobnost s bohatým vnitřním světem. Tak se David Gahan jeví a Imposter to jen potvrzuje. Jde o mnohem víc než o sbírku náhodně vybraných profláklých popěvků. Snad kromě závěrečné Always On My Mind, kterou nazpívali Brenda Lee, Elvis Presley nebo Pet Shop Boys, se nedá hovořit o profláknutých hitovkách na první dobrou.

Gahan hrábl do hlubších hudebních vod, na albu jsou skladby od rhythm’n’bluesového zpěváka Jamese Carra, Marka Lanegana, bývalého frontmana skvělé, bohužel nedoceněné grungeové kapely Screaming Trees, písničkářky Cat Power, zpěvačky PJ Harvey a došlo i na Boba Dylana a jeho skvostnou Not Dark Yet, kterou úžasně citlivě interpretovali Robert Křesťan a Pavel Bobek na albu Dylanovky jako Ještě není tma.

Pojícím prvkem žánrově pestrého alba je jednak Gahanův jedinečný hlas, jednak produkce. Skladby díky ní mají dost místa se nadechnout, zvuk je rozlehlý, prostorný a plný kontrastů. Na něžnou Lilac Wine (kromě Gahana ji nazpívali třeba Katie Melua, Nina Simone, Jeff Buckley nebo Miley Cyrus) přímo navazuje ostré, řinčivé blues I Held My Baby Last Night s práskavými kytarami a Gahanovým vypjatým zpěvem. 

Je jasné, že bluesové frázování není úplně jeho parketa, na druhé straně už od dob alba Violator dává hlavní skladatel Depeche Mode Martin Gore dost výrazně najevo svou zálibu v mississippském blues, takže to pro zpěváka není úplně neprobádané území. I Held My Baby Last Night svým způsobem navazuje na skladbu Condemnation z depešáckého alba Songs Of Faith And Devotion, přičemž v drásavosti a prožitku jde ještě dál.

Imposter

80 %

Dave Gahan & Soulsavers

Skvěle uchopená je rovněž A Man Needs A Maid od Neila Younga – poprvé vyšla na jeho albu Harvest v roce 1973. Výborně se Gahan popasoval také s Shut Me Down, kterou složil Rowland S. Howard, svého času parťák Nicka Cavea z kapely The Birthday Party. Zakouřená „kejvovka“ s nádherně smutným a zpěvným refrénem, který se ze sloky vynoří tak nečekaně a přitom naléhavě, až to při prvním poslechu vžene slzy do očí.

Imposter je osobní, intimní album, pro Davida Gahana podle všeho důležité. Odhaluje na něm něco víc než jen své hudební gusto a činí tak způsobem vkusným a posluchačsky atraktivním. Což je ale spíše bonus, na němž zpěvákovi až tak nezáleželo. Každopádně se mu povedla znamenitá nahrávka, která funguje v jednotlivostech i jako celek.