Nizozemská herečka byla letos hospitalizována poté, co byla v červenci nalezena ve svém bytě v Amsterdamu v bezvědomí po mozkové mrtvici. "Zemřela v noci ve spánku," řekla AFP Marieke Verharenová z agentury Features Creative Management, která herečku zastupovala.
Podle serveru francouzského deníku Libération bojovala Kristelová od roku 2002 s rakovinou plic a krku, později se údajně objevily metastázy v játrech.
Úspěšný snímek Emmanuelle z roku 1974 se dočkal tří pokračování. Filmy Emmanuelle 2 z roku 1975, Goodbye Emmanuelle natočený o dva roky později a závěrečný Emmanuelle 4 z roku 1984 získaly celosvětový věhlas.
Nizozemská modelka a herečka Sylvia Kristelová ve filmu Emmanuelle (1974)
Po revoluci se dostaly i na české televizní obrazovky. Kristelová účinkovala i v dalších rolích, slávu erotické série však už nepřekonala.
O svém životě vydala Kristelová před šesti lety otevřenou knižní zpověď. Stejně jako plakát lákající na první Emanuelu, má i kniha na obalu spoře oděnou krásku na ratanovém křesle. Tentokrát u ní ale není nápis Přestaňte se stydět za příjemné chvíle, ale čtenáře láká na titul Emanuela se odhaluje.
Zvědavci se Z autobiografie Sylvie Kristelové dozvěděli, že se narodila v nizozemském Utrechtu puritánské matce, která manželovi odpírala sex a dceři vštěpovala zlaté pravidlo "cokoli se stane, drž kolena u sebe". Její rodiče se rozvedli krátce poté, co se pozdější hvězda erotických snímků vrátila z katolického internátu a našla v otcově ložnici milenku.
Nizozemská modelka a herečka Sylvia Kristelová ve filmu Emmanuelle (1974)
Nizozemská herečka Sylvia Kristelová ve filmu Milenec lady Chatterleyové (1981)
Role Emanuely jí přineslo vítězství soutěže Miss Tv Europe. Zrodil se tak smyslný kult ženy, která se nechává svádět lhostejno muži či ženami, smilní v posteli i v letadle a je dokonce znásilněna, ale bez jediné explicitní scény. Na natáčení sexsymbol sedmdesátých let později vzpomínal takto: "Sexuální scény se ženami jsou přirozenější, protože ženy se navzájem chrání. Muži se musí neustále kontrolovat, aby se nevzrušili a přitom působili zaníceně." Sylvii přinesly filmy mnoho fanoušků, někteří jí dokonce psali a děkovali za záchranu manželství. Poklonu za dobře odvedenou práci jí dokonce vysekl i její vlastní syn.
I když je Emanuelle ve srovnáni s filmy Hluboké hrdlo (1972) či Ďábel v slečně Jonesové (1973) uměřeným dílem, dnes by neprošla. Feministky by zešílely nejen při sledování znásilnění, ale třeba i ze scény, při níž je hlavní hrdinka nabídnuta jako kořist vítězi zápasu v thajském boxu. Emanuela v závěru domorodci slízá krev z čela, nastaví své pozadí a odporoučí se k zemi zmožena vzrušením. Film se obešel bez explicitních scén, ale je nekorektní v jiných ohledech. Například žádný Thajec není ve filmu znázorněn jinak než jako sluha či zakuklený sexuální predátor.
Záře nové star přivábila také slavné milence, třeba Rogera Vadima, Gérarda Depardieua a Warrena Beattyho. S rostoucím honorářem za další filmy a slávou přišly problémy. Alkohol, kokain, hádky, odložené dítě, milenci-parazité a rozhazování. V průběhu let, když spadla z vrcholu, přibyla cirhóza, dvojitá rakovina, anonymní alkoholici a dluhy, které nemohla sanovat ani novými rolemi.
Žena, kterou vidělo při předstíraném orgasmu na plátně nebo videu 700 milionů diváků, žila v posledních letech sama. Kdo by věřil, že tak skončí herečka, jejímž filmovým partnerem byl Alain Delon. Tomu se dokonce ambiciózní umělkyně doslova vnutila do hotelového pokoje.
Delon ji podle jejích vzpomínek přijal, nařídil napustit vanu a sám do ní ulehl. "Ještě nikdy jsem neviděla tolik krásy a chladu namíchaných v jednom muži. Když jsem se začala svlékat, ukázal prstem na blůzu na podlaze a řekl: Můžete se obléci a jít." To bylo v osmdesátých letech, kdy už představitelka Emanuely začala padat směrem ke dnu. Kristelová ležela od července tohoto roku v nemocnici v Amsterodamu.
Poté, co byla herečka nalezena ve svém bytě v bezvědomí po mozkové mrtvici, vydal její syn prohlášení. "Moc bych chtěl říci, že je ještě naděje, ale musíme být realisté."
