RECENZE: Čínská mayovka. Jak Damon odhalil sílu a důvtip lidové armády

I když je Velká čínská zeď po všech stránkách průměrná, nelze ji přejít. Ukazuje totiž, kudy se bude dál ubírat filmový průmysl.

Světovou premiéru měla před Vánocemi v Číně. Jednu z prvních recenzí v angličtině – spíše pochvalnou – přinesl list South China Morning Post. Natočil ji Čang Jimou, čínský režisér Klanu létajících dýk či Hrdiny, podle typicky hollywoodského scénáře. Mluví anglicky i mandarínsky. Nejdelší položku v titulcích tvoří tvůrci efektů a kaskadéři. Do amerických kin jde Velká čínská zeď teprve v únoru, až se otrká v desítkách jiných, pro světové tržby nepodstatných zemích včetně Česka, kam právě vstupuje. A nemá jiný účel než dát spotřebnímu typu americké fantasy asijský nádech.

Takže Matt Damon coby prodejný žoldák, který se vydá do historické Číny pro přísně střežený vynález střelného prachu, zažije osvícení nezištným bojem za vznešenou ideu po boku ztepilé velitelky jedné z pevností zdánlivě nedobytné zdi. A coby zázračný lukostřelec i znalec koridy se jí pak hodí, protože digitálně namnožený nepřítel, typ netvorů z Pána prstenů křížený s čínským dráčkem, se chystá vpadnout až do císařského paláce.

Ač obklíčena pohádkovými nestvůrami, v podstatě se vypráví pompézní čínská mayovka, která stejně jako Vinnetou buduje mezi bitvami cudnou romanci mezi příslušníky dvou světů včetně ukázky střeleckého mistrovství Damonova Old Shatterhanda před přezíravými náčelníky nebo vysvětlivky, jak se kráska naučila angličtině.

Cizinci sem přijeli, jenom aby žasli – „Viděl jsi někdy takovou armádu? Neuvěřitelné“ – a obdivovali jak morálně volní vlastnosti, tak stavitelský, technický i zbrojařský důmysl čínského lidu.

Velká čínská zeď

50 %

Čína / USA, 2016, 104 min

Režie: Yimou Zhang

Scénář: Max Brooks, Edward Zwick, Marshall Herskovitz, Carlo Bernard, Doug Miro, Tony Gilroy

Hrají: Matt Damon, Pedro Pascal, Willem Dafoe, Tian Jing

Pravda je, že právě válečné „vychytávky“ od obřího krouhače příšerek až po ladný bungee jumping urostlých oštěpařek poskytují brakové historce alespoň pastvu pro oči, podobně jako režisérův pověstný smysl pro hru barev a výtvarnou poezii, zosobněný třeba působivým pohřebním rituálem s lampiony. Finále se nakonec z balonů snese k tradičnímu bojovému baletu na střechách, ovšem i dotyčný střelný prach se musí řádně předvést.

Vojenská přehlídka síly a umu národa bohužel obsahuje i spoustu šlechetných promluv, prozření či kázání a způsob, jak historické prvky ředí meteority, magnety a zelenou krví bájných skřetů, zosobňuje jedinou, i když neplánovanou příležitost k smíchu.

Ale s Velkou čínskou zdí 2 nás i ten tichý smích přejde.