Jestli platí „jaký začátek, takový konec“, pak se českým filmům rýsuje nevalný rok. Hned první letošní premiéra, komedie Svatba na bitevním poli, totiž zrovna výbuchy nadšení nevyvolává. Půvabný začátek...
A přitom má tak vděčné zázemí: moravské městečko, kde si muži hrají na dávné bitvy ve francouzských uniformách a nezastaví je ani fakt, že starostovi alias Bolku Polívkovi hrozí ztráta jeho monopolu na roli Napoleona.
Film také začíná půvabným bojovým nácvikem, při němž na zdevastované tatíky klopýtající mezi snopy Polívka pokřikuje, že dezerce se trestá smrtí. V civilu jeho přerostlý Bonaparte velí dobře živeným dcerkám, chápavé manželce - hraje ji roztomile Zlata Adamovská - a místní prodejně; navíc má občas k dispozici slušné hlášky.
To může být docela příjemná věcička, taková Knoflíková válka pro dospělé, řekne si zkraje navnaděný divák. A těší se dál, když na scénu vejde dojemné trio: Josef Somr pilně střežící věčně pustý památník, Jan Budař coby milovník výšek a Jiří Pecha jako trhlý sběratel pohřebních historek a vybledlých lebek, které mu nosí děti ze svých výprav na bývalá bojiště.
... ale ty zádrhele
Postavy se představily, přičemž v pozadí jim přihrává dnešní venkov s mírumilovným soužitím kostela a rogala; teď by měly začít jednat.
Jenže v tom je první zádrhel: charaktery zůstávají nevyužity, děj se stočí ke komunální anekdotce o soupeření dvou obcí a z pokusu přiblížit se plnokrevné náladě Vesničky mé střediskové zbude jenom to kochání se krásou kraje; bez obsahu.
Druhý zádrhel představují obrovské rozdíly mezi hereckými výkony - hlavně mladší mužské postavy v čele s farářem Romana Vojtka tu vyloženě drhnou. Což je škoda: historka sice připomíná uměle nafouknutou bublinu, ale v dialozích nezapře Eva Papoušková svou seriálovou školu glos a přestřelek - jenže slabší herci je tiše zabíjejí ve velkém.
Výsledkem je televizní vleklost a prázdnota, které rytmizují jen občasná one man show, třeba Polívkův překlad utopenců a tlačenky do francouzštiny nebo ruské sólo Marka Vašuta. Ale i jim jako by chyběl čas pohrát si s každou situací na více způsobů, působí spíše jako záchranáři tonoucích.
Svatbě na bitevním poli prostě schází stylová lehkost, která by všechny složky sjednotila. Film je to lidový, neškodný, bezzubý; občas vtipný, jako když ráno po bitvě hledají ženy s dětmi své „padlé“, a občas zmarněný.
K rozverné náladě, již sliboval, se nadechne až v závěru díky živočišné radosti sálající z hudby Čechomoru. Ne že by se člověk vůbec nezasmál, tak zle zase není. A je pravda, že revoluční heslo Liberté, egalité, fraternité - volnost, rovnost, bratrství - umí tak neopakovatelně skandovat snad jen Polívka. Ale také je pravda, že na film to nestačí.
Svatba na bitevním poli
ČR, režie Dušan Klein, hrají B. Polívka, Z. Adamovská, R. Vojtek, M. Vašut, J. Somr, 100 min.
Hodnocení M F DNES: 40%
