RECENZE: Vrchol pokrytectví. Spojené státy lásky balí porno do odcizení

Syrový portrét milostných vztahů, tak zní festivalová charakteristika filmu Spojené státy lásky. Ve skutečnosti spadá spíše do škatulky „porno převlečené za umění“, nadto s estetikou ošklivosti vyšlou dávno z módy.

Zdá se, že polský režisér Tomasz Wasilewski má poměrně úzký okruh zájmů. Jeho první film se jmenoval výstižně V ložnici, pak v Plovoucích věžácích líčil gayskou romanci a do třetice zasvětil intimitě i Spojené státy lásky, které loni objely festivaly od Berlína po Karlovy Vary; nyní vešly do našich kin.

Z Berlinale si snímek přivezl cenu za scénář. Přesněji řečeno za přehlídku zmaru z přelomu socialistické éry v kapitalistickou, silně stylizovanou připomínku dob, kdy lepší zboží bylo pořád ještě za valuty. Spolu s Berlínskou zdí se tu hroutí ženy ze šedivých paneláků. Dívají se na pornofilmy, topí se v depresi, zažívají odcizení při manželském sexu, jejž provází dialog „Koupíme si auto“, –„Potí se ti ruce“. A jejich neukojené ambice i touhy se demonstrují na dlouhých statických záběrech, ozvláštněných pro efekt jinakosti netradičním výřezem obrazu.

Co vlastně ženy chtějí? Jedna kněze, druhá vdovce, třetí tu čtvrtou. Prvnímu z mikropříběhů ještě pomáhá katolický motiv či retronálada videopůjčoven, následující už jenom dokazují, že posedlost nahými mužskými zadky se neomezuje výhradně na české televizní ságy.

Spojené státy lásky

40 %

Polsko / Švédsko, 2016, 106 min

Režie: Tomasz Wasilewski

Scénář: Tomasz Wasilewski

Hrají: Julia Kijowska, Magdalena Cielecka, Dorota Kolak, Marta Nieradkiewicz

Kinobox: 59 %

IMDb: 6.1

Hlavně však Spojené státy lásky nudí, protože do existenciálního obalu halí jednak ryze provokativní erotické výjevy, jednak románkové banality jako náhodný hrubý sex zhrzené pedagožky s bývalým žákem. Čirá schválnost pak čiší z poslední povídky, která se vyžívá v nahotě obtloustlých seniorek. Jistě, divák si odvodí, že koláž milostných nezdarů vypráví hlavně o zoufalé lidské osamělosti, ale bohužel ji až s úpornou posedlostí ilustruje onanií nad bezvládným tělem, utíráním spermatu, zvracením.

A při vší úctě k statečným hercům či ke kameře, za níž stál Oleg Mutu, představuje takový pseudoumělecký výprodej prázdnoty mezilidských vztahů vrchol pokrytectví.