RECENZE: Kovář z Podlesí? Herci, drak, houbové víly, zmatek nad zmatek

Nefilozofujte a vzdejte se, zazní v jedné situaci premiérové české pohádky Kovář z Podlesí, která ve čtvrtek vstupuje do kin. Není to jediný okamžik, kdy se dobře míněný a mimořádně pracný snímek stává sám sobě nechtěnou parodií.

Z filmové pohádky Kovář z Podlesí | foto: Richard Špůr

Tvůrci v čele s režírujícím scenáristou Pavlem Göblem slibovali "pohádku, ve které je všechno tak trochu jinak". Jenže jinak ještě neznamená dobře; v daném případě jinak značí zmatek. V příběhu musel zjevně zabloudit i jeho dramaturg a "poklidné tempo bez zbytečného spěchu", jak pohádku zdvořile charakterizuje distributor, dává její nepochopitelné neuchopitelnosti ještě víc vyniknout.

Kovář z Podlesí

30 %

Režie: Pavel Göbl

Hrají: Bolek Polívka, Josef Somr, Milan Markovič, Jiří Pecha, Rostislav Novák ml., Ivana Chýlková

Česko/Slovensko, 2013, 90 minut

Na jedné straně stojí záměr hodný průkopníků dadaismu, na druhé ochotnické deklamace; to nemůže držet dohromady. A opravdu to neúčinkuje, neboť kouzlo nesmyslu musí mít svou přísnou, byť skrytou logiku, jinak se ztrácí.

Tři prvky lze ocenit: výtvarnou stylizaci na pomezí Svěrákova Kukyho a vidění Tima Burtona, pokus o propojení živé akce s animací a pár herců v čele s Bolkem Polívkou, snažících se najít v překombinované historce řád a vtip. Jenže jim v tom brání jednak mnohomluvnost, celá historie prokleté vsi se odvypráví kostrbatými oznamovacími větami, jednak rozkolísaný jazyk: bez varování skáče od výrazů typu "rurální" k jadrnému "Já myslel, že jdete kadit".

Mladý pár své dialogy pouze bez výrazu přerecituje, ale pořád vzbuzuje víc příchylnosti než užvanění plyšoví hlodavci, vedle chipmunků nejprotivnější a nejzbytečnější animovaná zvířata v dějinách filmu.

Vlastně se nabízí ještě čtvrtá drobnost hodná uznání, totiž motiv mladého vynálezce podpořený spoustou technických hraček, jenž chtěl zjevně vzdát hold klukovským snům.

Jenže to není rozhodně ojedinělý nápad, podobně vyladěné rekvizity použily, a lépe, hned dvě pohádky loňských Vánoc, Šťastný smolař i O pokladech.

Z pohádky Kovář z Podlesí

Vyloženě škoda je triků, na nichž pracovali ve společnosti UPP; jenže vypiplaný počítačový drak místo požíraní krásných princezen po většinu času jen rozšafně rozpráví; ano, podobně jako ve třicet let staré pohádce Za humny je drak.

Kovář z Podlesí se těžko popisuje. Jak také pojmenovat přehlídku zbytečných záběrů bez účelu, dlouhých vysvětlivek bez pointy, nahodile se zjevujících bytostí. Avantgardě se meze nekladou ani v říši obývané podivnými houbovými vílami, ovšem "jiná" pohádka, která se zrodila natruc tradici, by měla právě onu odmítanou klasiku velkolepě pokořit. Ve výsledku však za ní neobratně klopýtá.