RECENZE: Polepší je děti? Máma z basy úporně hledá šťastné konce

Krátký film S mámou v base točila Veronika Jonášová roku 2014, teď na něj navázala celovečerní Mámou z basy, určenou i do kin. Jde o další z dokumentů, jimž by obrazovka stačila, a také další z těch, které nastolují spornou morálku.

Fotogalerie3

Z dokumentu Máma z basy | foto: Nutprodukce

Tři trestankyně z těch, které si do zvláštního oddělení ženské věznice ve Světlé nad Sázavou směly vzít s sebou své malé děti, totiž film po návratu na svobodu nejen pozoruje, ale také podporuje a oklikou přes jejich roztomilé ratolesti lituje.

Časosběrná sociologická sonda pochopitelně hledá šťastné konce, jenže to dělá úporně, jako by ženy jenom proto, že se s dětmi mazlí „ty jsi moje zlatíčko“, zasloužily diplom vzorných matek.

Vina se zmíní pouze kratičce – drogy, neplacení výživného, krádeže, „dělala jsem blbosti“. O starší potomky pečuje babička, partner, dětský domov. Nicméně ústřední stesk aktérek se týká těžkého zařazení do běžného života, kde se opakuje „jsme na dávkách“ a „vlastně jsem nikdy nepracovala“.

Po nedávném Nerodiči zkoumá i Máma z basy půdu, na které dítě zosobňuje experiment: schválně, co všechno pro ně ženy dokážou? A znovu místo práv dětí nadšených z tak obyčejných věcí, jako je vlastní hračka, hájí práva jejich matek na nové životní šance.

Máma z basy

50 %

Dokument, režie Veronika Jonášová

Na rozdíl od maminek, které s vědomím odpovědnosti prostě žádné „blbosti“ nedělají - i když dost možná některé z nich zažily podobně neradostné dětství jako hrdinky dokumentu.