RECENZE: Kameňák uvádí do kin Zlatou mříž

Režisér Zdeněk Troška představil svou novinku Kameňák slovy „je to něco úplně jiného“. Má pravdu, i když trošičku jinak, než sám vyložil. Kameňák se neliší proto, že obnáší „sto minut dobré nálady, lidový příběh jen pro zasmání“, ani proto, že premiéru měl v Týně nad Vltavou, nikoli v Praze, jak bývá zvykem.

Plakát a DVD obal pro film Kameňák vytvořil Kája Saudek | foto: Bonton Film

Kameňák je jiný hlavně proto, že to vlastně není film. Svou stavbou bez začátku, prostředku a konce i členěním do kapitol podle dní v týdnu připomíná nekonečný televizní sitcom. Obsahem, složeným výhradně z řetězce vesměs známých anekdot, se podobá televiznímu pořadu Novy Zlatá mříž. Herectvím, přepjatým a šaškujícím, se blíží televizní estrádě.

Kameňák

10 %

Komedie, ČR, 2003

Režie Zdeněk Troška, scénář Evžen Gogela, Zdeněk Troška, kamera David Ployhar

Hrají Václav Vydra, Jana Paulová, Tomáš Lipský, Marek Vašut, Josef Laufer

Charakteristikou všech hrdinů, kteří myslí prakticky „jen na to jedno“, i zápletkou, jež je zběžně spíchnutou variací na vtipy o viagře, se dotýká televizní erotické show Peříčko. Zkrátka, ať z Kameňáku vyberete cokoli, okamžitě se vynoří příměr televizní. Včetně režiséra, který svůj dar rozmáchlého vypravěče přitažlivých obrazů v pohádkách, ale i smysl pro barvotisk a nálady vesnické návsi v trilogii Slunce, seno... tady už zjevně zapřel. Točí Silvestra.

Na Kameňáku lze dokonale ukázat, jak široce se rozevírají nůžky mezi světem filmu a televize. Do kin s obřími plátny chodí na velkolepou podívanou převážně mladí; u malých obrazovek se baví starší ročníky. Mezi oběma říšemi zeje propast: divák nelitující peněz za zážitek typu Pána prstenů sotva druhý den zaplatí za chudě natočenou přehlídku lidových vypravěčů. A naopak.

Kdo si počká, až Kameňák vstoupí na obrazovku Novy, může si vlastní verzi scénáře napsat předem; nesplete se. Tatínek je hloupý polda, což je záminka pro fóry policajtské. Kdyby se film zavěsil za seriál Policajti z předměstí, nikdo by to nepoznal. Pak hlava rodiny dostane parohy, čímž zařídí další várku na téma milenec ve skříni. Maminka je učitelka - obstará vtipy ze školy; dcera-ošetřovatelka má na starosti zdravotnickou kolekci „přijde pán k doktorovi“. A nezdárný syn Pepíček? To je jasné.

Kameňák

recenze dalších filmů

Kameňák 2 (2004)
Druhý Kameňák aneb záhada smíchu 10%

Kameňák 3 (2005)
Jak to Kameňák natřel Bruselu 10%

Kameňák 4 (2013)
Řachanda Kameňáku 4 aneb debil si talíř utírá o trenky, kurňa 10%

Podle téhož klíče, přesně jako v tematických dílech Zlaté mříže, jsou do anekdotáře zasazeny všechny postavy. Na zámku žijí lord a lady, v klášteře hříšné jeptišky z E55. V nevěstinci si lze za drobné užít aspoň s husou, parkem se toulá exhibicionista, armádní anekdoty zvládá vojenská posádka. Chybět nesmí zlá tchyně ani zaplivaná hospoda, kde se probírá mužská potence.

To vše, i čiré hrubosti na učitelském stupínku, ještě lze unést. Ale když se zjeví v bazénu Josef Laufer coby mafián Kohn jen proto, aby se daly využít také židovské anekdoty o manželce Sáře - dobrá vůle se otřese. To je už jiný humor a vkus než okolní švanda založená na takzvané první signální, sexu, pivu a nadávkách.

Jediná věc Kameňáku chybí k věrné televizní zábavě - vmíchaný smích. Na každou anekdotu musí nějak reagovat sami hrdinové na plátně, a když podesáté zopakují výroky „chacha, seš blbej, jsi nějak vtipná“, vzbudí plíživý pocit, že se něco zaseklo. Je to tak - filmařsky se Kameňák zasekl někde na počátku 90. let.
 
Na druhé straně nelze zamlčet, že dokázal i jeden husarský kousek: zcela rozklížil obec filmových kritiků. Podle několika z nich totiž Troška pojmenoval nejubožejší figurky Kameňáku, čímž ranil kritiky, které vynechal. Například zhrzený Tomáš Baldýnský žádá, aby byl zparodován aspoň v druhém díle Kameňáku, neboť tento druh pomsty považuje „za vstupenku do lepší společnosti“.