RECENZE: Kameňák uvádí do kin Zlatou mříž

Režisér Zdeněk Troška představil svou novinku Kameňák slovy „je to něco úplně jiného“. Má pravdu, i když trošičku jinak, než sám vyložil. Kameňák se neliší proto, že obnáší „sto minut dobré nálady, lidový příběh jen pro zasmání“, ani proto, že premiéru měl v Týně nad Vltavou, nikoli v Praze, jak bývá zvykem.

Plakát a DVD obal pro film Kameňák vytvořil Kája Saudek | foto: Bonton Film

Kameňák je jiný hlavně proto, že to vlastně není film. Svou stavbou bez začátku, prostředku a konce i členěním do kapitol podle dní v týdnu připomíná nekonečný televizní sitcom. Obsahem, složeným výhradně z řetězce vesměs známých anekdot, se podobá televiznímu pořadu Novy Zlatá mříž. Herectvím, přepjatým a šaškujícím, se blíží televizní estrádě.

Kameňák

10 %

Komedie, ČR, 2003

Režie Zdeněk Troška, scénář Evžen Gogela, Zdeněk Troška, kamera David Ployhar

Hrají Václav Vydra, Jana Paulová, Tomáš Lipský, Marek Vašut, Josef Laufer

Kinobox: 36 %

IMDb: 3.1

Charakteristikou všech hrdinů, kteří myslí prakticky „jen na to jedno“, i zápletkou, jež je zběžně spíchnutou variací na vtipy o viagře, se dotýká televizní erotické show Peříčko. Zkrátka, ať z Kameňáku vyberete cokoli, okamžitě se vynoří příměr televizní. Včetně režiséra, který svůj dar rozmáchlého vypravěče přitažlivých obrazů v pohádkách, ale i smysl pro barvotisk a nálady vesnické návsi v trilogii Slunce, seno... tady už zjevně zapřel. Točí Silvestra.

Na Kameňáku lze dokonale ukázat, jak široce se rozevírají nůžky mezi světem filmu a televize. Do kin s obřími plátny chodí na velkolepou podívanou převážně mladí; u malých obrazovek se baví starší ročníky. Mezi oběma říšemi zeje propast: divák nelitující peněz za zážitek typu Pána prstenů sotva druhý den zaplatí za chudě natočenou přehlídku lidových vypravěčů. A naopak.

Kdo si počká, až Kameňák vstoupí na obrazovku Novy, může si vlastní verzi scénáře napsat předem; nesplete se. Tatínek je hloupý polda, což je záminka pro fóry policajtské. Kdyby se film zavěsil za seriál Policajti z předměstí, nikdo by to nepoznal. Pak hlava rodiny dostane parohy, čímž zařídí další várku na téma milenec ve skříni. Maminka je učitelka - obstará vtipy ze školy; dcera-ošetřovatelka má na starosti zdravotnickou kolekci „přijde pán k doktorovi“. A nezdárný syn Pepíček? To je jasné.

Kameňák

recenze dalších filmů

Kameňák 2 (2004)
Druhý Kameňák aneb záhada smíchu 10%

Kameňák 3 (2005)
Jak to Kameňák natřel Bruselu 10%

Kameňák 4 (2013)
Řachanda Kameňáku 4 aneb debil si talíř utírá o trenky, kurňa 10%

Podle téhož klíče, přesně jako v tematických dílech Zlaté mříže, jsou do anekdotáře zasazeny všechny postavy. Na zámku žijí lord a lady, v klášteře hříšné jeptišky z E55. V nevěstinci si lze za drobné užít aspoň s husou, parkem se toulá exhibicionista, armádní anekdoty zvládá vojenská posádka. Chybět nesmí zlá tchyně ani zaplivaná hospoda, kde se probírá mužská potence.

To vše, i čiré hrubosti na učitelském stupínku, ještě lze unést. Ale když se zjeví v bazénu Josef Laufer coby mafián Kohn jen proto, aby se daly využít také židovské anekdoty o manželce Sáře - dobrá vůle se otřese. To je už jiný humor a vkus než okolní švanda založená na takzvané první signální, sexu, pivu a nadávkách.

Jediná věc Kameňáku chybí k věrné televizní zábavě - vmíchaný smích. Na každou anekdotu musí nějak reagovat sami hrdinové na plátně, a když podesáté zopakují výroky „chacha, seš blbej, jsi nějak vtipná“, vzbudí plíživý pocit, že se něco zaseklo. Je to tak - filmařsky se Kameňák zasekl někde na počátku 90. let.
 
Na druhé straně nelze zamlčet, že dokázal i jeden husarský kousek: zcela rozklížil obec filmových kritiků. Podle několika z nich totiž Troška pojmenoval nejubožejší figurky Kameňáku, čímž ranil kritiky, které vynechal. Například zhrzený Tomáš Baldýnský žádá, aby byl zparodován aspoň v druhém díle Kameňáku, neboť tento druh pomsty považuje „za vstupenku do lepší společnosti“.