RECENZE: Čingischán Oscara nevyhrál. Ale mohl

Do Česka právě doputoval Mongol – Čingischán, nominovaný na Oscara pro nejlepší neanglicky mluvený film. Ocenění nezískal, což mu na kvalitách neubírá.

Americkým filmovým akademikům sice člověk do hlav nevidí, ale přinejmenším Oscara v této kategorii udělili spíš za obsah než za obal. Neboť Mongol – Čingischán po filmařské stránce jasně převyšuje vítěze, příběh podle skutečných osudů nedobrovolných padělatelů v koncentračním táboře Ďáblova dílna.

Mongol

70 %

Kazachstán, 2007, 129 min.

režie Sergej Bodrov,

hrají Tadanobu Asano, Honglei Sun, Khulan Chuluun, Odnyam Odsuren,

Kinobox: 65 %

IMDb: 7.2

Jistě, ani Mongol (atraktivnější vysvětlivku Čingischán přidal k názvu zdejší distributor) není vzorem dokonalosti, nicméně vzdor výhradám patří k příjemnějším překvapením sezony. Je výpravný, nikoli však bombastický, drží se spíše mýtu nežli životopisu a proti zvyklostem velkofilmů onu hrdinskou oslavnost nepřehání.

Romantizující verze tentokrát nevadí
Portrét sjednotitele Mongolů a dobyvatele okolních říší se odvíjí od data 1192, kdy se vězeň v temnotě za mřížemi vydává ve vzpomínkách zpět do širé stepi, kudy jako devítiletý kluk jel s otcem za „politicky“ vhodnou nevěstou. Při zastávce na cestě si však paličatě vybral a prosadil jinou, což spoluurčilo úděl příštího Čingischána.

Čingischán (asi 1161–1227)

Život v boji

Původně se jmenoval Temüdžin. V roce 1182 ho část Mongolů zvolila chánem. V letech 1201–1206 zlomil odpor soupeřů, sjednotil pod svou vládou mongolské kmeny a byl jmenován Čingischánem – v překladu velkým (světovým) vladařem.

Postupně dobyl severní Čínu, pronikl do Turkestánu a Afghánistánu, dostal se až k řece Indus. Roku 1223 porazil na řece Kalka ruské vojsko a Kumány, čímž jeho výboje vyvrcholily. Po jeho smrti se obrovská mongolská říše postupně rozpadla.

Lehce romantizující verze kupodivu nevadí, neboť jí přizvukují jednak nádherné scenerie nekonečného a nehostinného prostoru, jednak rituály, které mají v podání dětí nádech hry vnímané až dojemně vážně.

Tyhle něžné stopy vtipu si uchová akt pokrevních bratrů à la Vinnetou a Old Shatterhand, z nichž se v dospělosti stanou úhlavní nepřátelé soupeřící o moc. Mezi tím ovšem leží široké epické pásmo, v němž hrdina ztratí otce a absolvuje několik štvanic, zotročení a dalších útěků, kdy sám s vlkem či v zasněžené pustině působí jako rek z dílny Jacka Londona.

Totéž se až v seriálové smyčce odehrává s jeho láskou, kterou vždycky po krátké idyle ztratí nadlouho a znovu o ni musí bojovat. Trochu monotónní koloběh naštěstí rozbíjejí hezké nápady; například při první bitvě, jež tak jako trojská válka vypukne kvůli únosu hrdinovy manželky, zazní spiklenecké: Neříkej nikomu, že to je kvůli ženské!

Bojové scény jsou hodně surové, ale dobře vymyšlené i nasnímané, rozhodně vynalézavěji než v americkém filmu 10 000 př. n. l., což platí též o rafinovanější, rozostřenější podobě „dobra“ a „zla“.

Kalné ráno po vítězné pitce halí přeběhlíky mezi dvěma spojenci, tudíž první trhlinu mezi nimi; další zaviní zloději koní v jedné ze scén, jež posouvají životopis k žánru baladického westernu.

Válečník s lidskou tváří
Samozřejmě, seriózní historik se zděsí, neboť válečníka zalitého krví filmaři zřetelně polidšťují. Dělí se o kořist s mužstvem, ženy a děti nezabíjí, drží slovo, odměňuje věrnost a strategii by mohl učit i Jana Žižku z Trocnova.

Nicméně herec Tadanobu Asano v titulní roli má opravdu „X factor“ neboli silné osobní kouzlo a výtečný Honglei Sun v roli jeho pokrevního protivníka zase předvádí ryze moderní herectví s lehounce pobaveným nadhledem.

Tak trochu Gladiátor, trochu Monte Cristo; přesto se Mongol od stylizovaných dobrodružných hrdinů sympaticky liší. Vyzařuje zvláštní samozřejmost bez patosu, občas si dovolí i smích, jako při manželském sexu, kdy si děti špitají – Neboj, to je náš otec. Příliš dlouhá, ale hutná závěrečná bitva s efektním prvkem černé bouře jen stvrdí, že si ruský režisér Sergej Bodrov v kazašské produkci půjčil od Hollywoodu tu lepší půli: řemeslo.