RECENZE: Doblba! je světem králíků, nikoli králů

Když má člověk něco za sebou a jmenuje se Steven Spielberg, může si dovolit luxus jednoduchého příběhu pro dvě postavy, neboť díky zralosti už ví, že pouze z malého bodu lze obsáhnout vesmír.

Lenka Krobotová ve filmu Doblba! | foto: Vít Bělohradský

Když se člověk jmenuje Petr Vachler a Doblba! je jeho první film, touží naopak o překot sdělit světu vše, co vidí, celé směšné hemžení lidského rodu v kosmické nekonečnosti. A nic neobětuje.

To vůbec neznamená, že z Vachlerů nemohou vyrůst Spielbergové. Ale pozná se to v druhém třetím filmu, kdy si ujasní, co vlastně chtějí vyprávět, proč a pro koho, aby mohli zbytečný balast bez lítosti odhodit.

Doblba!

Česko, 2005, 112 min

Scénář a režie: Petr Vachler

Hrají: Jaroslav Dušek, Petr Čtvrtníček, Marek Daniel, Lenka Krobotová

Hodnocení: 20 %

V případě Doblba! je zbytečností právě ono banální vypravěčské rámování "vesmírem plným příběhů - jaký byl ten můj?" a s ním vůbec veškerý průvodní komentář hrdiny v podání Jaroslava Duška. Jen zdržuje a zmnožuje viděné, neboť city, vztahy, charaktery, pachtění i spasení vyplynou z děje.

Rovněž otřepané obrazy paneláků coby symbolických králíkáren se dávno přežily, zatímco hřbitovní suvenýry v hrdinově bytě, prvky naopak originální, zůstaly téměř neviditelné a nevyužité.

Dušek v umolousaném županu baví spolehlivě, přesto Doblba! není filmem hereckého krále, nýbrž rovnocenných kraleviců: jedinečný Petr Čtvrtníček těkavě uhýbá lepkavým polibkům příbuzných, Marek Daniel drží zajíkavost své postavy na oprati důstojnosti. Jejich partnerkám už občas uklouzne faleš, jen Vachlerova dcera v roli zarytě podmračené mstitelky mrtvých králíků je přirozenost sama.

Také králíků je ve filmu více než králů a připsali si nejhezčí halucinační nápady. Ušák místo míče ve fotbalovém přenosu či panáčkující na sporáku mezi hrnci odlepuje příběh od sídlištního linolea civilizační morality, kam se hrozí přehoupnout.

K dobru si Doblba! připisuje také dvě hravé slovní přestřelky, postelovou "Tak dobře, ale jen jednou a za králíka!" o úplatném manželském sexu, a hlavně absurdní spor o špatný překlad Bible u štědrovečerního stolu. Kromě nich obsahuje film spoustu trefných konverzačních vtipů, ale ke škodě věci leckdy nezabírají naplno - buď je to neobratným časováním point, nebo nejistotou herců na půdě nepřesně vymezeného žánru.

Nicméně černá rodinná groteska v první půli filmu, byť stylizací připomíná cimrmanovský půvab neškolené besídky, je celistvější než navenek dynamičtější druhá část, v níž názorné symboly jako silniční značka Stop odstartují kázání o polepšení hříšníků a zahltí příběh vlnou nepodstatných vedlejších motivů.

Zřízenci z pitevny ve stylu Laurela a Hardyho, zrádná peněženka, zpívající věštkyně, taxikářka, přepadení, zhrzená milenka... a nakonec "pánská" telenovela, sama o sobě sladká, završí sérii vedlejších úkroků do úplně jiných světů.

Jako by se tvůrci zhlédli v prolínání náhod a nehod Knoflíkářů, jenže bez jejich osudové podmíněnosti, kterou nahradí mravoličné vysvětlivky v závěru.
Doblba! je zkrátka typická prvotina.

Sympatická velkými ambicemi i snahou nepodobat se ničemu, což plní, neobratná urputností, s níž chce vnutit divákovi co nejvíc poselství za jedny peníze. Kralevici i králíci baví, vesmír nad nimi však zůstal nedotčen.